Vincenz Priessnitz (1799 - 1851)

Narodil se 4. října 1799 jako šesté dítě chalupníka Jana Františka a Marie Terezie Evy Priessnitzových v malé osadě Gräfenbergu vzdálené 2 km od Jeseníku (Frývaldova). Již ve 12 letech byl nucen po otci převzít hospodářství a tudíž mu logicky zbývalo málo času na školu. Jeho školou se stala příroda, kterou velmi pozorně pozoroval. Seznámil se s podivuhodnými účinky vody - to když tajně pozoroval, jak si zraněný srnec vyléčil poraněný běhák koupelemi v lesní studánce. Priessnitz měl intuici, mimořádné pozorovací schopnosti a paměť, navíc uváděl své myšlenky do praxe ve správnou dobu a na správném místě. První praktické zkušenosti léčivých účinků studené vody získával na sobě. V 16 letech spadl Vincenz pod plně naložený koňský povoz a kola mu přejela hrudník. Přivolaný ranhojič prohlásil zranění za smrtelné, v lepším případě prý z mladíka zůstane mrzák. Vincenz však opět vsadil na vodu. Léčení sice trvalo rok, ale na konci byl Vincenz zdráv. Zpráva o tomto "zázraku" se rychle rozkřikla. Na Gräfenberg začali přicházet lidé z blízkého, později vzdáleného okolí a prosili o pomoc. Priessnitz pomoc neodmítal - napravoval vykloubené ruce a nohy, krevní výrony a zlomeniny, později i revmatismus, dnu, chronickou zácpu, nemoci jater a žaludku. Pověst o jeho nové léčebné metodě a jejích výsledcích se rozletěla do světa.

"Vodní doktor" jesenických hor měl stále více příznivců, ale i nepřátel v řadách závistivých lidí a lékařů. V r. 1822 dal přestavět svůj původně dřevěný rodný dům v prostornější kamenný dům se speciálními prostorami určenými pro léčení. Tento dům se tak stal prvním vodoléčebným ústavem na světě. Okolní lékaři rozpoutali proti laickému a "nevědeckému" způsobu léčení hysterickou kampaň. Byly podávány proti němu žaloby. Tuto pro Vincenze Priessnitze velmi těžkou situaci pomohla rozuzlit württemberská vláda, která se rozhodla zřídit ve své zemi léčebný ústav podle Priessnitzova vzoru a požádala panovnický dvůr ve Vídni o dobrozdání. Na základě tohoto dobrozdání bylo v r. 1838 konečně vydáno povolení k definitivnímu provozu lázní. Priessnitz ještě téhož roku zahájil výstavbu nového velkého léčebného domu. Rok 1839 byl nesporným vrcholem lázeňského provozu Priessnitzovy éry. Na Gräfenbergu se léčilo přes 1.500 pacientů a přijelo i 120 lékařů z celé Evropy, aby tu studovali Priessnitzovy léčebné metody a podle jejich vzoru pak doma založili vodoléčebné lázně.

Počátkem listopadu 1851 Vincenz Priessnitz jel v záležitosti svého panství do Javorníku. Celkově oslabený organizmus nepřekonal nachlazení, které si cestou přivodil, a v pátek 28. listopadu 1851 vydechl  velký léčitel naposledy. Jeho žena Sofie jej přežila jen o tři roky. Oba jsou uloženi v rodinné kapli ve svých lázních. Na jeho počest dali jeho pacienti na mnoha místech postavit často nákladné památníky, mnohdy doplněné o vodní prameny. Ty byly stavěny na území obklopujícím samotné lázně a staly se tak doplněním kulturního života pacientů. Od roku 1836 do 40. let 20. století bylo postaveno na 88 pramenů a pomníčků – jedná se o celosvětový unikát, kterému dali vzniknout zástupci 13 národností z celého světa.