JUDr. Vítězslav Grünbaum (1913 - 1939)Vítězslav (Siegfried) Grünbaum se narodil v Haliči 21. 1. 1913 jako poslední se čtyř dětí hostinského Felixe Grünbauma a jeho ženy Rózy. Celá rodina byla židovské národnosti a v mnohonárodnostním Rakousku-Uhersku se často stěhovala. V Jeseníku bydleli od roku 1905 na Nádražní ul. 264. Otec měl v nájmu Schinzelův hostinec na Gräfenberku čp. 269. V roce 1927 jej nechal Felix Grünbaum přebudovat na lázeňský dům s restaurací a penzionem. Košer restaurace byla určena pro rozsáhlou židovskou klientelu, která lázně Gräfenberk navštěvovala. V tomto roce Vítězslav již navštěvoval kvartu jesenického reálného gymnázia, ukončil ho roku 1931. V letech 1932-1936 studoval práva na německé univerzitě v Praze, krátce po červnové promoci nastoupil vojenskou základní službu u náhradní roty 37. pěšího pluku v Levoči na Slovensku, kde absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze. 15. 9. 1937 byl přemístěn k 32. pěšímu pluku Gardský, zde působil jako instruktor v poddůstojnické škole a od 8.4.1938 jako velitel čety. 1. 10.1938 měl být přeložen do zálohy, ale byl přidržen v činné službě v důsledku mobilizace. V. Grünbaum byl po přemístění k náhradní pomocné roce demobilizován 16. 12. 1938 a vrátil se k rodičům, kteří byli jako Židé nuceni Gräfenberk opustit a usadili se v Moravské Ostravě. Odtud JUDr. Grünbaum uprchl po nacistické okupaci Československa do Polska, kde vstoupil do Zahraniční vojenské skupiny československé v Krakově a stal se členem rodícího se Legionu Čechů a Slováků. Po napadení Polska nacistickým Německem se jednotka pod velením pplk. Svobody zúčastnila ústupových bojů směrem na východ na Lvov, Zborov a Tarnopol. 15. září 1939 jednotka přenocovala v Hluboczku Wielkém. Někdy kolem poledne přiletěla nad Hluboczek skupina německých bombardérů a zaútočila na nádraží. Čet. asp. Grünbaum odrážel jejich útok kulometnou palbou, byl však zasažen střepinou pumy a v noci zemřel v tarnopolské nemocnici. Na tuto událost vzpomínal velitel legionu pplk. Svoboda takto: „Jeden z našich kulometů, upevněný nouzově na dřevěném podstavci, obsluhoval četař aspirant dr. Vítězslav Grünbaum z Ostravy. Vypálil proti letadlům několik dávek, ale vzápětí klesl, zasažen do břicha střepinou pumy. Odnesli ho ihned do místní školy a naši lékaři MUDr. Kodíček a MUDr. Blitz ho okamžitě chtěli operovat. Ale ukázalo se, že nemají ránu čím sešít. Bylo nutno Grünbauma co nejrychleji dopravit do tarnopolské nemocnice. Dali mu morfiovou injekci, zabalili ho do prostěradla a opatrně uložili do jednoho z našich aut. Když se k němu nadporučík Bedřich otevřeným okénkem auta sklonil, vypravil ze sebe Grünbaum: "Já vím, že je se mnou konec. jen lituju, že jsem je netrefil." V nemocnici ještě týž den skonal. Náš první mrtvý.“ JUDr. Vítězslav Grünbaum byl in memoriam povýšen do hodnosti podporučíka pěchoty a byl mu udělen Čs. válečný kříž 1939. Pohřben byl ve společném hrobě s polskými vojáky a civilními příslušníky v Tarnopoli. Jeho rodiče a zřejmě i bratr a provdané sestry zahynuli za války v nacistických vyhlazovacích táborech. |