Historie lázní

Vincenz Priessnitz
Za svou existenci a pozdější proslulost vděčí Priessnitzovy léčebné lázně a.s. Vincenzi Priessnitzovi. Byl to člověk, podle jehož vzoru vyrostly desítky vodoléčebných ústavů po celé Evropě. Narodil se 4. října 1799 jako šesté dítě chalupníka Jana Františka a Marie Terezie Evy Priessnitzových v malé osadě Gräfenbergu vzdálené 2 km od Frývaldova (Jeseník). Již ve 12 letech byl nucen po otci převzít hospodářství a tudíž mu logicky zbývalo málo času na školu. Jeho školou se stala příroda, kterou velmi pozorně pozoroval. Seznámil se s podivu­hodnými účinky vody - to když tajně pozoroval, jak si zraněný srnec vyléčil poraněný běhák koupelemi v lesní studánce. Priessnitz měl intuici, mimořádné pozorovací schopnosti a paměť, navíc uváděl své myšlenky do praxe ve správnou dobu a na správném místě.

První praktické zkušenosti léčivých účinků studené vody získával na sobě. V 16 letech spadl Vincenz pod plně naložený koňský povoz a kola mu přejela hrudník. Přivolaný ranhojič prohlásil zranění za smrtelné, v lepším případě prý z mladíka zůstane mrzák. Vincenz však opět vsadil na vodu. Léčení sice trvalo rok, ale na konci byl Vincenz zdráv. Zpráva o tomto "zázraku" se rychle rozkřikla. Na Gräfenberg začali přicházet lidé z blízkého, později vzdáleného okolí a prosili o pomoc. Priessnitz pomoc neodmítal - napravoval vykloubené ruce a nohy, krevní výrony a zlomeniny, později i revmatismus, dnu, chronickou zácpu, nemoci jater a žaludku. Pověst o jeho nové léčebné metodě a jejích výsledcích se rozletěla do světa. "Vodní doktor" jesenických hor měl stále více příznivců, ale i ne­přátel v řadách závistivých lidí a lékařů. V r. 1822 dal přestavět svůj původně dřevěný rodný dům v prostornější kamenný dům se speciálními prostorami určenými pro léčení. Tento dům se tak stal prvním vodoléčebným ústavem na světě. Okolní lékaři rozpoutali proti laickému a "nevědeckému" způsobu léčení hysterickou kampaň. Byly podá­vány proti němu žaloby. Tuto pro Vincenze Priessnitze velmi těžkou situaci pomohla rozuzlit württemberská vláda, která se rozhodla zřídit ve své zemi léčebný ústav podle Priessnitz­ova vzoru a požádala panovnický dvůr ve Vídni o dobrozdání. Na základě tohoto dobrozdání bylo v r. 1838 konečně vydáno povolení k definitivnímu provozu lázní. Priessnitz ještě téhož roku zahájil výstavbu nového velkého léčebného domu. Rok 1839 byl nesporným vrcholem lázeňského provozu Priessnitzovy éry. Na Gräfenbergu se léčilo přes 1.500 pacientů a přijelo i 120 lé­kařů z celé Evropy , aby tu studovali Priessnitzovy léčebné metody a podle jejich vzoru pak doma založili vodoléčebné lázně.

Rozvoj lázní
Po smrti V. Priessnitze stal, na přání vdovy Žofie Priessnitzové, jeho důstojným pokračovatelem doktor Josef Schindler (1814-1890), vynikající lékař a majitel vodoléčebného ústavu, zřízeného podle Priessnitzova vzoru jako první v Čechách v Potočné v Jizerských horách. V roce 1853 převzal lázně Gräfenberg a stál v jejich čele 38 let. Protože se vedení tak rozsáhlého ústavu ukázalo být nad síly jediného člověka, vzniklo brzy lázeňské kuratorium které vedl Dr. Schindler a čtyři Priessnitzovi dědici. Původní Priessnitzovy metody byly doplňovány o vědecké poznatky, o hlediska moderní medicíny, především fyziologie a patologické anatomie. Za působení Dr. Schindlera na Gräfenbergu vyrostly další lázeňské budovy. 

Světové úrovně dosáhl Gräfenberg pod vedením primáře dr. Josefa Reinholda (1885-1947), skvělého psychiatra a psychologa, který dokázal spojit Priessnitzův odkaz s nejnovějšími vědeckými poznatky. Zavedl zde léčení neuróz všeho druhu a pod jeho vedením vyrostl tento ústav ve světoznámé psychiatrické a neurologické pracoviště s výbornými diagnostickými a léčebnými postupy. V té době přijížděla do lázní především bohatá klientela z řady států Evropy, ale i z USA a Kanady. V r. 1938 byl dr. Reinhold nucen z rasových důvodů emigrovat do Polska, kde byl později zatčen a uvězněn v koncentračním táboře. Tam jako zázrakem přežil, v r. 1946 se vrátil do Lázní Jeseník a provozoval tu praxi až do své náhlé smrti v r. 1947.

V létech 1938 až 1945 byla lázeňská zařízení využívána pro rehabilitaci raněných německých vojáků, později byl část objektů zabrána pro děti z bombardovaných německých měst. Po roce 1945 byla budoucnost lázní nejasná. Postupně se dařilo na Gräfenbergu dále provozovat lázeňství přičemž byla léčba zaměřena na neuropsychiatrická onemocnění, v menší míře i na odstraňování následků otrav těžkými kovy a hlavně na nemoci cest dýchacích. V 80. letech se v Lázních Jeseník léčilo v průměru 8 000 pacientů ročně.