Engelbert Kaps (1888 - 1975)

Akademický sochař. Byť sochařským velikánem číslo jedna byl na Jesenicku Josef Obeth, byl to právě Engelbert Kaps, který se podílel na dokončování Priessnitzova památníku – první velké Obethovy zakázky. E. Kaps se narodil 19. 2. 1888 v Jeseníku. V letech 1903 – 1906 studoval na zemské škole pro mramorový průmysl v Supíkovicích. Poté se v letech 1907 – 1914 věnoval studiu sochařství na vídeňské akademii u profesora Bitterlicha, Müllnera a Hellmera.  

Během studií se živil jako kamenosochař. Po ukončení studií odolal nabídkám působit v centru rakouského mocnářství a vrátil se zpět do Jeseníku, kde měl do roku 1921 u svého tchána ateliér. Po roce 1921 se stěhuje do Supíkovic, kde působí až do svého odsunu v roce 1946. V letech 1938 – 41 byl dokonce supíkovickým starostou. Po odsunu se usazuje v Regensburgu, kde nadále působí jako sochař. Zde také v roce 1975 umírá v úctyhodném věku 87 let.Engelbert Kaps se věnoval monumentální a portrétní tvorbě. Je autorem řady válečných pomníků, hrobek a náhrobků, samostatných figurálních plastik a velkého počtu bust význačných osobností. Jeho sochařský projev vycházel z realismu, ale stylizací dosahoval zajímavého a zvláště pro něj charakteristického projevu. Krátce po návratu z Vídně zhotovil pro městský park v Jeseníku velkou mramorovou lavici s reliéfem „Germáni vracející se z lovu“. Na počátku 20. let minulého století byla Kapsova dílna zahrnuta objednávkami na výrobu válečných pomníků nejen pro Jesenicko. Nejčastějším typem Kapsových pomníků byly monumentální sloupy dekorované válečnými výjevy.

Dobové snímky Kapsových válečných pomníků v Jeseníku a v Mikulovicích

V Jeseníku vedle Vodní tvrze Kaps zhotovil válečný pomník ve tvaru pylonu, vyrůstajícího z křížového podstavce. Tento unikátní pomník byl ovšem po roce 1945 zničen. Zachoval se pouze malý fragment uložený na nádvoří VMJ. Jiný typ válečného pomníku Kaps zhotovil pro Mikulovice. Základ tvořily nahrubo opracované žulové kvádry tvořící nízkou zídku před níž byly lavice na sezení. Uprostřed mezi lavicemi byl vsazen vysoký žulový sokl s mramorovou deskou se jmény padlých a s reliéfem raněných vojáků. Tento pomník bohužel postihl stejný osud jako pomník jesenický. Typově se vymyká Kapsův válečný pomník na Rejvízu, který tvoří 5 kamenných sloupů v pěticípém půdorysu. Na každém sloupu je železný kříž s válečným letopočtem 1914 až 1918. Navzájem jsou tyto sloupy spojeny pětihranným kalichem z měděného plechu, do něhož jsou po všech stranách vtlačeny reliéfy s válečnou tématikou. Tento kalich je uprostřed podepřen antickým sloupem z mramoru.
Na stěně kostela sv. Michala ve Vrbně pod Pradědem je další ojedinělý Kapsův pomník. Plocha tohoto mramorového pomníku je rozdělena na několik částí. Horní část je tvořena postranními  deskami s 86 jmény padlých, mezi nimiž jsou reliéfy válečných motivů s typickým Kapsovým Kristem. Spodní část tvoří tři desky se smutečními verši. Svislé plochy jsou od sebe odděleny reliéfy sloupů a pomník ohrazuje masivní zábradlí. Tento pomník z roku 1925 je dodnes mylně považován za práci sochaře Josefa Obetha.

Válečný pomník ve Vrbně p. Pradědem a v Rýmařově
Z Kapsova supíkovického ateliéru pochází také válečný pomník v Rýmařově. Celý byl zhotoven ze světlé žuly. Čelo pomníku tvoří výklenek ve vrchní části obohacený o volutové konzolky. Výklenek překrývá střešní klenba v níž je reliéf římského legionáře. V zaoblených bočních stranách pomníku jsou desky se jmény 128 padlých.
Velkého mistrovství Kaps dosáhl ve ztvárnění náhrobků. Zde je patrný strohý realismus kombinovaný s ryze vlastním pojetím. Na většině hrobek Kaps s oblibou používal různé variace antických sloupů zpravidla zakončených volutovými konzolami či hlavicemi. Příkladem je hrobka kamenického podnikatele Alberta Förstera na zlatohorském hřbitově. Byla vytvořena v roce 1924 a připomíná tvarem řecký chrám, jehož střechu podpírá 10 pilířů z černé žuly. Vrchol pilířů zdobí hlavice z okrového granitu s vegetabilním dekorem. Uprostřed zadní plochy [Rodinná hrobka Kapsche]  hrobky je vsazen velký reliéf z bílého supíkovického mramoru se scénouSnímání z kříže. Čelo hrobky je vytaženo vně a podepřeno dvěma sochami ženských postav ve staroegyptském šatu.

Rodinná hrobka Alberta Förstera a Josefa Förstera
Tato velmi kvalitní náhrobní architektura byla v roce 1994 prohlášena kulturní památkou.
Druhým unikátem na zlatohorském hřbitově je rodinná hrobka dalšího místního kamenického mistra Josefa Förstera. Tato novoklasická hrobka s pozdně secesními prvky byla zhotovena v Kapsově ateliéru v roce 1922. Podstavec se zábradlím a horizontální deskou je z černé žuly. Hrobku zdobí bílá mramorová socha truchlící ženy, sklánějící se nad urnou obtočenou věncem z růžových květů. Tato hrobka je taktéž prohlášena kulturní památkou.
Podobně jako kamenickým podnikatelům Försterům ve Zlatých Horách, tak i jinde Kaps zhotovoval náhrobky kolegům z kamenického oboru. V Černé Vodě ztvárnil masivní žulovou hrobku pro kamenickou rodinu Franků a v Opavě kamenické rodině Drechslerů.
Na hřbitově v Opavě stojí ještě za povšimnutí Kapsova hrobka polního maršála rakouské armády E.F. von Böhm-Ermölli a hrobka poslance vídeňského parlamentu Augusta Lassmanna.

Kapsova Pieta a napůl oděný Kristus
Dalším oblíbeným výjevem Kapsovy funerální plastiky bylo jeho ztvárnění Piety a samotného Krista. Z oblasti děl s církevní tématikou bych chtěl vyzvednout mramorové sousoší Piety v kostele sv. Bartoloměje v Odrách a sochu Madony v Božicích u Znojma.

Kapsova tvorba, byť není tak obsáhlá, je znalci ceněna více než dílo nejvýznamnějšího slezského sochaře Josefa Obetha. Síla Kapsovy tvorby spočívá především v dokonalém promyšlení kompozice a jejím následném prostorovém uspořádání.

Zdroj: Hornobenešovské listy (www.hbl.cz)
Autor: Marian Čep, Muzeum Zlaté Hory