Historie budovy

Jednou z nemnoha výrazných stavebních památek města Jeseníku je i dům čp. 176 v Tovární ulici. Vzhledem k absenci staveb starších měšťanských domů, vymizelých z Jeseníku v 60. a 70. letech tohoto století, stojí tento dům v popředí zájmu jak obyvatel, tak návštěvníků města. A což teprve, pojí-li se s tímto domem též pověst o katovi a o tom, že právě tento dům byl městskou katovnou. Následující text je pokusem o objasnění původu této pověsti. Musíme ale začít poněkud zeširoka. 

Prvním předmětem zapsaným v přírůstkové knize jesenického muzea je „Gedenkkreuz“, pamětní kříž, věnovaný památce Martina Wagnera, kdysi kata v Jeseníku (Frývaldově), zabitého v roce 1646 Švédy. Šlo o dar spolku pro podporu cizineckého ruchu, zápis v přírůstkové knize je datován 6. 3. 1901. O tomto pamětním, nebo také ,,Švédském“, kříži byla veřejnost v minulosti informována již několikrát, odborně např. v článku Z. Brachtla: Kamenné kříže ze 17. století na Jesenicku [Vlastivědný věstník moravský 1, 1990, s. 78 - 79]. Na líci kříže je vytesán nápis M W / GE WESE / NER . SCHARF / RICHDER . VON / DEN. SCHWED / EN . DERSCHOS / SEN. WORDEN / 1646, což v překladu zní: M.W., bývalý kat, který byl zabit Švédy r. 1646. Kříž byl objeven kolem roku 1900 při orbě pole v blízkosti jesenické fary. Nedaleko místa nálezu, na domě čp. 9 v Tovární ulici, je umístěna pamětní deska s textem připomínajícím tuto událost (katovo zastřelení). Ačkoliv na kříži není uvedeno jméno kata doslovně a jde pouze o iniciály, traduje se v literatuře (i na pamětní desce) interpretace katova jména jako Martin Wagner (viz např. starší německá vlastivědná literatura, R. Zuber, Z. Brachtl).

Proč toto všechno uvádíme? Protože zřejmě v kombinaci těchto údajů - jednak textu kříže a jeho nálezu v blízkosti domu čp. 176, jednak starší literatury, opírající se ne vždy o zcela spolehlivé prameny - je třeba hledat kořeny označení domu v Tovární ulici čp. 176 jako ,,Katovny“. Přitom ještě v šedesátých letech tohoto století je tento dům označován jako ,,Rokokový dům“ (fotografická příloha městské kroniky). Stavebně historická analýza domu spojená s rekonstrukcí objektu z roku 1979 však již uvádí, že obecné povědomí spojuje tento dům s katem, čili že je dům nazýván ,,Katovna“.

Pozdržme se ještě chvíli u této studie, jejímiž autory byli Mgr. Pavel Šrámek se Zemského archivu v Opavě a PhDr. Leoš Mlčák z Památkového ústavu Olomouc. Ta je totiž jedinou skutečně odbornou studií (bohužel pouze rukopisnou) zabývající se problémem domu čp. 176 v Tovární ulici. Jako první využívá pro studium historického pozadí domu naprosto zásadního pramene, doposavad opomíjeného, totiž Knihy postoupených vrchnostenských rybníků, pozemků a panské katovny v Jeseníku 1623 - 1693, uložené v Zemském archivu v Opavě, ve fondu Velkostatek Jeseník pod inventárním číslem 41, signaturou C - 1 - 96. Zde se nikdy žádný Martin Wagner jako jesenický kat neuvádí, zato se však v zápisu o věnování katovny z 20. září 1623 jmenuje jako kat Michal Waxman (v jiných pramenech uváděný též jako Wachsman) - čili iniciály MW, jako v případě Martina Wagnera. 

Tento zápis však není důležitý jen z hlediska katova jména, ale i z hlediska situování katovny v městském areálu. Privilegium říká, že katovna ,,...leží mezi Staříčem a mlýnským náhonem Bartela Elstnera...“. Tuto podmínku dům v Tovární ulici čp. 176 nesplňuje. Ani nesplňoval, protože mlýny, které se v Jeseníku kdysi nacházely, byly od dnešní ,,Katovny“ poměrně vzdáleny (jeden ležel za dnešním Hotelem Praděd, druhý na mlýnském náhonu při řece Staříč směrem na Českou Ves a třetí mlýn, sloužící k výrobě papíru, při řece Bělé nedaleko dnešního autobusového nádraží).

Stavebně historická studie výše zmíněných autorů o domu čp. 176 dále uvádí: ,,Dům pochází ve svém jádru z poslední třetiny 18. století a je typickou... syntézou doznívajícího rokoka a nástupu klasicismu. Byl zřejmě postaven na nezastavěném prostoru, o čemž svědčí vedle jeho volně rozvinuté symetrické dispozice a členění fasád také struktura zdiva. Ke stavbě domu bylo s výjimkou smíšeného zdiva v suterénu použito dobře vypálené cihly.“ (Ten, kdo dům stavěl, měl dost peněz na kvalitní stavební materiál). ,,... Původní rozsah domu, k němuž nejspíše náleželo jednoduché hospodářské zázemí ve dvoře, je dán dochovanou, částečně však při opravách zřejmě zjednodušenou fasádou a tvarem vysoké valbové střechy s původním dřevěným krovem. Během 19. století došlo k rozšíření obytné plochy vestavbou podkrovní světnice... Do konce 19. století nebo počátku 20. století je možno situovat vznik obdélné přístavby předsíně s dvěma společnými záchody, sloužícími pro všechny nájemníky domu... Původní zařízení domu se nedochovalo...“. Tolik k vlastní architektuře, podívejme se také na ony ,,nájemníky“.
Nejstarším doloženým obyvatelem domu čp. 176 je Josef Kreuzer, úřední písař knížecího biskupského statku Frývaldov, který se narodil pravděpodobně kolem r. 1780. V domě v roce 1836 bydlela Anna Kreuzerová, vdova po zesnulém písaři Josefu Kreuzerovi, narozená 8. Října 1785. Vdova zde bydlela ještě v roce 1869, dožila se tedy velmi pěkného věku.

Chvíli po roce 1836 dům kupuje Josef Weinstein, knížecí rentmistr, který však bydlel na zámku a dům pronajímal. Dokládají to archy sčítání obyvatelstva k roku 1869, kdy v domě čp. 176 byly vlastně tři byty. V bytě čp. 10a bydlel Josef Orleth, narozený 14. října 1834, k.k. úředník, dále Josef Orleth, narozený 7. května 1865, Josefa Orlethová, narozená 15. listopadu 1801, vdova po vrchním učiteli a Anna Müllerová, nar. 8. září 1841, služka. V bytě 10a/2 bydlela již výše zmíněná Anna Kreuzerová, v té době již výměnkářka, a Sidonie Langerová, nar. 8. prosince 1810, pečovatelka (Krankenwärterin). V bytě 10/b bydleli Josef Schreier, obuvník, narozený 6. září 1827, jeho žena Teresie Schreierová, nar. 20. prosince 1828 a jejich děti Johann Schreier, nar. 22. června 1853, též obuvník, Josef Schreier, nar. 31. srpna 1856, obuvnický učeň, a Anna Schreierová, nar. 30. července 1862.

Podle sčítání obyvatelstva v roce 1921 bydlelo v domě 5 rodin. Nejpočetnější byla rodina Teodora Pfütznera, zahradníka, jež čítala 10 členů a bydlela v bytě č. 1. V bytě č. 2 bydlela rodina Franze Bauma, která měla 3 členy. Byt č. 3 obývala čtyřčlenná rodina Gustava Schwartzera, byt č. 4 opět čtyřčlenná rodina Franze Domagala a byt č. 5 šestičlenná rodina Josefa Husse. Rodina zahradníka Pfütznera se v domě usadila zřejmě někdy kolem r. 1870. V následujícím obdobím byl dům vždy spojován se zahradnictvím Pfützner a to až do 2. světové války.

Vidíme tedy, že v domě čp. 176, nazývaném též ,,Katovna“, žádní katové nebydleli. Je totiž vůbec otázkou, jak dlouho katové v Jeseníku vlastně byli a kdy se z bývalé, skutečné katovny, stává pohodnice, nebo-li rasovna, obývaná městským rasem. A další otázkou je, kdy v Jeseníku toto zaměstnání zaniká. Na Jesenicku je však více míst, kde je doložen pobyt kata (například Vidnava, či Javorník) a ,,katovských“ otázek je tak přirozeně mnohem víc...

Roman Musil, SOkA Jeseník