Významnou lékařskou postavou Gräfenbergu (Lázně Jeseník) první poloviny našeho století je jejich dlouholetý vedoucí lékař MUDr. a PhDr. Josef Reinhold, jehož zásluhou získaly Lázně Jeseník v údobí mezi oběma světovými válkami velmi dobrou pověst.
Gräfenberg se stal v 19. stol. pod vedením svého zakladatele a přírodního laického léčitele Vincence Priessnitze (1799-1851) vpravdě světoznámý. Priessnitz však léčil veškoré choroby jednotně a nekriticky pouhou vodoléčbou, pitím vody, koupelemi, zábaly, pocením a sprchami, a to bez hygienických pravidel a zásad. Není proto divu, že Gräfenberg začal po smrti Priessnitze upadat, byť se později o zvýšení jeho úrovně poctivě starala řada tamních lázeňských lékařů.
Primář MUDr. a PhDr. Josef Reinhold měl na dovršení tohoto snažení, jakož i na vlastním rozkvětu a věhlasu Gräfenbergu stěžejní podíl. Jelikož jméno dr. Reinholda má ve vědeckém světě stále svůj oprávněně dobrý zvůk, je na místě upozornit na jeho život, na jeho dílo a na jeho význam.
Josef Reinhold se narodil 14. července 1885 ve Stryji v bývalé Haliči (nyní Ukrajina). Tam chodil do obecné školy a do polského gymnasia, na kterém v r.1904 maturoval. Studoval filosofii v Göttingenu a ve Vídni, kde byl v r.1908 promován na doktora filosofie. Potom se rozhodl studovat lékařství, které ukončil ve Vídni promocí v r.1912.Chtěje se věnovati neurologii a psychiatrii,hospitoval na neurologické klinice profesora L. Frankl-Hochwartera ve Vídni. Svých filosofických znalostí, které mu byly v jeho pozdější činnosti velmi prospěšné a cenné, využíval pro své lékařské výzkumy a využíval jich také ve svých vědeckých sděleních. Tak např. již v r.1911 poblikoval v časopisu „Archiv für Philosophie“ důkladný rozbor psychologických základů Kantovy teorie poznání. Jako mladý lékař se na svou budoucí dráhu psychiatra připravoval velmi důkladně a cílevědomě na nejlepších tehdejších klinických pracovištích. tak získával zkušenosti o moderních názorech na výměnu látkovou ve Vídni u profesora Noordena a poznatky z neurologie a z psychiatrie u nositele Nobelovy ceny Julia Wagner-Jauregga. Svůj zájem o léčení duševních chorob dal najevo tím, že (což dosud nebylo známo) byl frekventantem speciálních kursů psychoterapie u zakladatele tohoto oboru Sigmunda Freuda (1856-1939).
Takto vyzbrojen nastoupil v r.1913 v Gräfenbergu v Priessnitzově sanatoriu jako asistent u tehdejšího šéflékaře dr. Rudolfa Hatscheka s pevným již plánem, že se bude věnovat lázeňskému léčení nervových a duševních chorob, a to na nejvýše možné úrovni, nikoliv na bázi pouhé a velmi často nevědecké empirie. Jelikož hlavní provoz v lázních býval tehdy v letním období, věnoval zimní měsíce zase dalšímu vzdělání na vybraných pracovištích, jako např. u známého psychiatra Emila Kraepelina (1856-1926) v Mnichově a u významného internisty Friedricha Picka (1867-1926) v Praze.
I. světová válka na čas překazila Reinholdovy plány, byť měl štěstí, že ve svém oboru mohl pokračovat jako vedoucí lékař vojenského psychiatrického oddělení v Opavě. Po skončení války se vrátil na Gräfenberg a po úmrtí primáře Hatscheka v r.1921 byl jmenován přednostou Priessnitzových léčebných ústavů. Bylo zdůrazněno, že pod jeho vedením dosáhl Gräfenberg vysokou úroveň s výbornou diagnostickou i léčebnou základnou. Reinhold neváhal medornizovat léčebný ústav a jeho provoz po všech stránkách a jeho počínání se setkávalo s pochopením a se zdarem. Je třeba si uvědomit, že to ve třicátých letech byl nanejvýš průkopnický čin, zařídit v lázeňském léčebném objektu dobré rentgenologické oddělení, laboratoře a podobně. Primář dr. Reinhold zcela záměrně usměrnil gräfenberskou tradici, hlásající víceméně nekriticky všemohoucí vliv vodoléčby na všemožné choroby, tím, že vybudoval moderní ústav,který byl v souladu s pokrokem vědy a který se stal vzorem pro podobný postup v jiných lázních, hlavně v cizině. Zásluhou Reinholdovou se stal Gräfenberg sto let po svém založení znovu významným léčebným střediskem, vyhledávaným prominenty politického, kkulturního a hospodářského světa nejen z našich zemí, ale převážně z ciziny. Řada původních Reinholdových vědeckých prací z oboru léčby duševních chorob ve světovém odborném tisku jeho věhlas ještě podtrhla a zdůraznila.
Reinholdův význam potvrzuje mimo jiné skutečnost, že redakce mnohasvazkového díla „Handbuch der Neurologie“ jej pověřila v r.1931 zpracováním rozsáhlé kapitoly o psychoterapii do 8. svazku díla, do svazku věnovaného obecné léčbě neurologických chorob. Dále to potvrzuje skutečnost, že mu jeho vědečtí přátelé a žáci vydali v r. 1936 k jeho padesátým narozeninám „Slavnostní spis“ do kterého přispěli původními dvaceti sděleními mnozí hlavní představitelé světové psychiatrie. Je zajímavé, že německy psaný„Slavnostní spis“ s výjimkou jednoho českého sdělení je uveden českým úvodem a zhodnocením.
Primář MUDr. Reinhold byl podle všech informací ušlechtilý, vyrovnaný a snášenlivý člověk, přísný k sobě i ke svému okolí. Lékařství a filosofie vytvořily z dr. Reinholda vzácnou osobnost. u svých nemocných byl velmi oblíben, nikdo u něho nezůstal neoslyšen a svým optimismem měl na nemocné velmi dobrý vliv. Rodem Polák byl polyglot, ovládal plynně 10 řečí a národnostně byl nanejvýš snášenlivý. Měl fenomenální paměť, ke konci života se obíral matematikou, a byl milovníkem, ba i znalcem umění slovesného, výtvarného i hudebního. Miloval Goetha, Lenaua, Shakespeara, Wilda, Baudelaira, z našich Machara, Halase, Seiferta, a dovedl je zpaměti recitovat. Miloval nadevše Chopina, Smetanu a Vivaldiho.
Dr. Reinholdovi však nebylo souzeno prožít jen šťasné a harmonické chvíle badatele, lékaře a přítele umění v exkluzívní vile na Gräfenbergu, kde mu dovedla jeho vzdělaná paní vytvořit nanejvýš krásné prostředí. Když mu po roce 1938 hrozila z rasových důvodů perzekuce a ztráta existence, bylo mu jeho vědeckými přáteli v cizině nabídnuto v r.1939 místo profesora psychiatrie v USA. Odmítl však a emigroval do Polska.
Po pádu Polska byl internován v koncentračním táboře u Drahobycze, kde mu hrozilo zastřelení při hromadné likvidaci vězňů, když se ke koncentračnímu táboru blížila sovětská vojska. Podařilo se mu lstí a podle vyprávění jeho choti ku podivu dokonce s pomocí vedoucího koncentračního tábora uniknout smti za velmi dramatických podmínek. Velitel tábora, který v Reinholdovi poznal zcela výjimečnou osobnost, mu slíbil, že dle možností využije všech omezených možností, aby kohokoliv zachránil před zkázou. Když byl dr.Reinhold s 1000 dalšími vězni veden do blízkého lesa k likvidaci zastřelením, odcházel na smrt vyrovnaně a s opravdovým klidem filosofa,pobroukávaje si 2. větu z Beethovenovy VII. symfonie, byl však v bráně spatřen velitelem tábora, který, když jej poznal, instinktivně vykřikl, že nutně potřebuje k poskytnutí první pomoci lékaře. Dr. Reinhold vystoupil z kolony a byl vedoucím tábora odveden do sklepní budovy SS, kde se již ukrývalo přes 40 podobně zachráněných vězňů.Tu žily tyto lidské trosky ve tmě a o hladu za nepředstavitelných podmínek již řadu měsíců.
Nikdo nesměl ani hlesnout, v omezené sklepní prostoře se spalo na směny po hodinách, dvě ženy porodily bez zaúpění děti, které musely být okamžitě uškrceny, aby snad svým pláčem neprozradily úkryt. V tomto Dantově pekle poskytoval dr. Reinhold lékařskou pomoc a duševní posilu, tam se naučil zpaměti obsáhlé pasáže ze Shakespeara, kterého mu tam tajně propašoval velitel tábora – a není divu, že tu onemocněl srdečním infarktem. I tuto chorobu překonal a dočkal se chvíle, kdy koncentrační tábor osvobodila Rudá armáda. Po zotavení se z útrap byl sovětskými úřady pověřen vedením lázní Truskavec a přičinil se o jejich další rozvoj.
V roce 1946 se vrátil do vlasti – sovětské úřady mu daly k dispozici salónní železniční vůz – a 1.února 1947 se opět ujal vedení Priessnitzových ústavů v Lázních Jeseníku. Pracoval, budoval, přizpůsoboval provoz ústavu moderním léčebným i společenským podmínkám. Jeho podlomené zdraví však pracovní vypětí nevydrželo a opakovaný infarkt srdce skončil jeho krásný a bohatý život dne 3. listopadu 1947 uprostřed pilné práce, dalších plánů a v radosti, že v příštích dnech navštíví Prahu a vyslechne koncert z Debussyho díla...
Primář MUDr. a PhDr. Josef Reinhold byl právem zván lékařem-filosofem a znalcem lidských duší. Byl osobností, která ohromnou měrou přispěla k rozvoji Lázní Jeseník a jejich vědecké pověsti. svou cílevědomou prací dovedl harmonicky spojit teoretické snahy a praktické lékařské úkoly ve prospěch nemocných a k povznesení pracoviště, které nadevše miloval. Bylo by chybou nevzpomenout toho, že založil dobrou vědeckou školu, byť jeho žáci pak působili roztroušeně po světě. A je nakonec třeba zvlášť zdůraznit, že se primář dr. J.Reinhold úplně s naším prostředím sžil a že se vždy považoval za příslušníka naší země, která se mu stala jeho druhou vlastí. Prokázal to mimo jiné opakovaným odmítnutím možnosti působit v cizině za velmi výhodných podmínek.
Řadíme proto primáře MUDr et PhDr. Josefa Reinholda mezi naše význačné osobnosti a vyslovujeme tímto přání, aby toto krátké sdělení ve formě malé vzpomínky evokovalo jeho osobu a jeho význam a nedovolilo, aby jeho život a práce, a hlavně zásluha o povznesení Lázní Jeseník – Gräfenberg, upadly v zapomnění.