Bratři Weissovi - Adolf Gustav a Edmund

Ve štítu bývalého hotelu Kretschmar (dnes hotel Slovan na Masarykově náměstí v Jeseníku) byla 16. září 1926 odhalena pamětní deska nesoucí v českém překladu tento text: „Rodný dům bratrů-dvojčat Dr. Gustava Weisse, profesora botaniky na pražské univerzitě, nar. 25.8.1837, zemř. 17.3.1894 a Dr. Edmunda Weisse, profesora astronomie a ředitele hvězdárny ve Vídni, nar. 26.8.1837, zemř. 21.6.1917“.

Chlapci se narodili z druhého manželství hydropata Josefa Weisse s Josefou, rozenou Vielhauser. O lásce matky k nim se traduje dojemná historie vážící se k ranému dětství dvojčat. Adolf a Edmund vážně onemocněli a jejich matka prý vykonala pěšky pouť z Jeseníku na poutní místo Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. Složila tam svatý slib, že pokud zůstanou hoši naživu, nebude již nikdy nosit zlaté šperky. Na stvrzení slibu položila k obrazu Matky Boží zlatý křížek. Ať už jde o pravdivou událost či smyšlenou historku, dvojčata prospívala k radosti svých rodičů a přežila ve zdraví i pozdější životní nástrahy. Jejich první společná vědecká expedice v r. 1861 do Řecka skončila v silné vichřici, které oba unikli jako zázrakem. O deset let později v r. 1871 při plavbě do Tunisu přinesly noviny zprávu o ztroskotání lodi a smrti všech členů jejich expedice. Naštěstí šlo o zprávy nepravdivé: oba tehdy již renomovaní vědci se opět ve zdraví vrátili a dožili se požehnaného věku.

Dne 26. 4. 1842 odjela celá rodina do Anglie. Kromě krátkého návratu do vlasti v listopadu 1843 tam pobývali až do r.1845, kdy se definitivně vrátili do rodného města. Za pobytu v Anglii navštěvovali oba chlapci obecnou školu, v letech 1845 - 1846 dokončili povinnou docházku v Jeseníku. Po smrti otce se v r.1847 přestěhovali s matkou do Opavy, kde v témže roce začali studovat na gymnáziu. Oba maturovali s výborným prospěchem a v roce 1855 odešli - opět společně - studovat na vídeňskou univerzitu. Zde se již přece jen projevili specifické zájmy každého z nich, takže jejich cesty se začaly rozcházet.

ADOLF GUSTAV (25.8.1837 - 17.3.1894) se na filozofické fakultě vídeňské univerzity věnoval hlavně botanice. Ještě za studií se zúčastnil botanické výpravy, která usměrnila jeho vědecké cíle tak, že se rozhodl věnovat anatomii a fyziologii rostlin. Poté, co složil úspěšně všechny státní zkoušky, byl v roce 1858 promován doktorem filozofie. O dva roky později se habilitoval jako soukromý docent fyziologické botaniky na vídeňské univerzitě, kde působil dva roky. Roku 1862 přijal místo asistenta při dvorním mineralogickém kabinetu ve Vídni, v té době působil již také jako řádný profesor botaniky a ředitel botanické zahrady v Lemberku, kde pracoval takřka deset let. V roce 1871 mu bylo nabídnuto místo na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, nastoupil tam v zimním semestru toho roku. Ve studijním roce 1873/1874 se stal děkanem filozofické fakulty. Po rozdělení univerzity v roce 1882 působil na Filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V akademickém roce 1884/1885 byl opět děkanem. Jeho velkou zásluhou je přetvoření kabinetu botaniky této fakulty na renomovaný Institut pro fyziologii rostlin (Pflanzenphysiologisches Institut). Díky svému nadání a obrovskému pracovnímu nasazení se dr. Weiss zařadil mezi největší rakouské botaniky a anatomy rostlin. Dostalo se mu vědeckých hodností a poct jak v Rakousko-Uhersku, tak v zahraničí. Byl rakouským dvorním radou, císařsko-královská Akademie věd ve Vídni jej jmenovala svým členem-korespondentem stejně jako Akademie věd v St. Louis, stal se čestným členem mnoha přírodovědných spolků a společností a byl oceněn řadou vyznamenání a medailí.

Bibliografie jeho díla je úctyhodná. Obsahuje na 40 titulů publikací a zásadních článků v renomovaných přírodovědeckých a botanických časopisech celé Evropy. Publikovat začal již v roce 1858, tedy ve svých jednadvaceti letech. K jeho stěžejním dílům patří studie „Rozmnožování a oplodnění nekvetoucích rostlin“ (Die Fortpflanzung und Befruchtung blüttenloser Pflanzen) z roku 1861 a dvousvazková „Všeobecná botanika“ (Allgemeine Botanik) vydaná ve Vídni roku 1878. Jeho velkou láskou byla flóra poloostrova Peloponés, které se věnoval již od doby studií.

Osobní život: Oženil se s Hermine, rozenou Vocati, narozenou 17. června 1837, se kterou měl pouze dceru Herminu.

Adolf Weiss zemřel náhle dne 17. března 1894 v Praze na záchvat mrtvice.

Jeho mladší dvojče EDMUND WEISS (26.8.1837 - 21.6.1917) je i v české historiografii poměrně známější, především díky faktu, že byl promotorem T. G. Masaryka. I on studoval filozofickou fakultu na vídeňské univerzitě, ale věnoval se především astronomii, matematice a fyzice. Již dva roky před ukončením studia byl jmenován asistentem císařsko-královské vídeňské hvězdárny (1858). V roce 1860 obdržel doktorát filozofie. Následujícího roku se habilitoval jako soukromý docent matematiky na svojí alma mater. Bohatou publikační činností si brzy získal dobré jméno v oboru astronomie a matematiky. Jeho první nám známé odborné články nesou datum 1858 a bibliografie, kterou máme k dispozici, obsahuje úctyhodných 117 záznamů odborných článků, 12 samostatných vědeckých publikací a 14 recenzí děl jiných autorů. Úspěšná pozorování a pověst skvělého matematika mu v té době vynesla hned tři nabídky míst: v roce 1865 k práci na soukromé hvězdárně v Irsku, o dva roky později na místo astronoma v Peterburgu a roku 1869 mohl nastoupit jako vedoucí oddělení na Zeměměřičském institutu v Berlíně. Vzhledem ke svému vytížení ve Vídni však E. Weiss tyto nabídky odmítl. V roce 1865 byl jmenován řádným profesorem univerzity a o dva roky později se stal v pouhých třiceti letech členem-korespondentem Akademie věd ve Vídni. Jeho profesní hvězda rychle stoupala. Právě tehdy dostal zajímavou zakázku od císařského dvora: odborný popis uměleckých hodin v dvorské klenotnici. Práce mu sice zabrala dva roky, ale přinesla nezanedbatelný výsledek: za zásluhy byl roku 1872 vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa. V témže roce byl vyslán tehdejším ředitelem hvězdárny K. von Littrowem na čtyřměsíční studijní cestu do Anglie a severní Ameriky. Cílem bylo získání informací o nových přístrojích a metodách práce tamních hvězdáren. Výsledky této cesty byly použity při budování a zařizování nové vídeňské hvězdárny na „Tureckých šancích“. Když potom K. von Littrow v roce 1877 zemřel, byl E. Weiss jmenován následujícího roku ředitelem hvězdárny místo něj. V témže roce se stal řádným členem Akademie věd ve Vídni. Ve studijním roce 1889 až1890 byl zvolen děkanem filozofické fakulty vídeňské univerzity. Jeho praktická pozorování zajímavých vesmírných úkazů a těles, především meteoritů, které se staly jeho doménou, ho zavedla během let do mnoha koutů světa: do Řecka (1861), Dalmácie (1867), do Adenu (1868), Tunisu (1871), do Jassy (1874) a také do Indie (1899), kde se mimo pozorování meteoritických rojů zabýval i studiem staroindických hvězdáren. Výsledky pozorování zpracoval v celé řadě studií, a tak byl brzy buď členem-dopisovatelem nebo čestným členem mnoha vědeckých společností doma i v zahraničí (Londýn, Paříž, Cherbourg, Jassy, Brno). Univerzita v Dublinu mu udělila čestný doktorát. Sám císař jej jmenoval dvorním radou a udělil mu komturský kříž Řádu Františka Josefa.

A právě v tomto období, 10. března 1876 promoval slavnostně doktorem filozofie také T.G. Masaryka.

věnoval Edmund Weiss celý svůj život, i dnes se s jeho jménem setkávají astronomové při studiu této hvězdné vědy. V roce 1907 odešel se všemi poctami na odpočinek a v roce následujícím se vzdal i funkce ředitele hvězdárny. Zemřel 21. června 1917 po dlouhé těžké chorobě ve věku osmdesáti let.

Osobní život: v roce 1872 se oženil s Adelindou, roz. Fenzl (9.3.1845-25.1.1928), dcerou dvorního rady a ředitele vídeňské botanické zahrady E. Fenzla. S ní měl 6 dcer a jednoho syna jménem Edmund. Ten se narodil 16.2.1884 jako dvojče spolu s Klotildou. Na úmrtním oznámení svého otce v roce 1917 je uváděn jako Dr. Edmund Weiss, soukromý docent a prokurista.

Bohumila Tinzová,
SOkA Jeseník