Historie náměstí

Okolo roku 1000 bylo založeno Vratislavské biskupství, které ve 13. Století nechalo postavit na severním svahu Hrubého Jeseníku kostel, aby chránil biskupství před válečnými vpády z Čech. Na tomto strategickém místě leželo osídlení Wriwald, jehož existence je doložena již roku 1267. Na zakázku biskupství vyměřil lokátor místo čtvercového půdorysu jako střed osady. Okolo tohoto prostranství se časem usídlili řemeslníci, lesní dělníci, zemědělci a pod. Bohužel nevíme, kdy k tomuto vyměření došlo, ale určitě se jedná o základ dnešního náměstí, které získalo obvyklé označení „Ring“. O počátečním vývoji městečka nemáme bohužel zprávy, neboť záznamy z tohoto období byly zničeny požáry. Město se postupem času vyvíjelo. Roku 1610 stál na náměstí pranýř „Schundsäule“, ke kterému byli přivázáni nepoctivci a jiní zločinci na výstrahu. Nevíme ¨, kde tento sloup stával. Teprve starosta Adolf Raymann (1834 - 1850) nechal tento sloup odstranit. Uprostřed náměstí byla postavena radnice, roku 1710 byla o jedno patro zvýšena a doplněna dřevěnou věží. Dřívější úřední místnosti místní správy se nacházely na předměstí Svoboda (Freiheit) v domě číslo 19 (Fiakr Franz Wilde). 

Při jednom požáru roku 1737 spadla také dřevěná věž u Waldbreiterei (dům na rohu náměstí číslo 57 ing. Ferdinand Dragoun). Až do roku 1905 bylo každoročně zvoněno požárním zvonem jako varování na tento zničující požár města. Roku 1738 obdržela radnice nový zvon, který byl ulit v dílně Johanna Jorga Poseka v Nyse a vážil tři centy. Rok 1778 byl pro náměstí historickou událostí: 19. 10. přijel z Klodzka s velkým doprovodem na návštěvu rakouský císař Josef II. Ve skvělém kočáru projel přes náměstí do Zlatých Hor. Tehdejší starosta města Karl Otto (1775 - 1786), předek zemřelého monsignora Dr. Otta ve Vidnavě, pozdravil jeho veličenstvo ve jménu obyvatelstva. Naše město bylo vždy sociálně naladěno - když byl Napoleon v bitvě u Lipska poražen, nechal starosta města Traunz Brauner (1803 - 1817) od svého domu až k domu na náměstí číslo 66 postavit laterny se svíčkami. V roce 1838 získalo město veřejnou hudbu, host lázní princ Friedrich z Nassau ze svých prostředků vytvořil smíšenou kapelu z osmi osob, aby mohla bavit mezinárodní lázeňské publikum. Kvůli lepšímu zásobování města hygienicky nezávadnou pitnou vodou nechal zřídit maďarský magnát a velkostatkář Mikoláš Wesselennyi vodovod v dřevěných trubkách, které dodávaly vodu do dřevěné pumpy a pramene na náměstí. Rok 1848 se odrazil i v tomto zapadlém lázeňském městečku. Nespokojení nezaměstnaní a pučisté se shromáždili na jižní straně radnice k demonstraci a založená národní garda je rozehnala. V domě na náměstí číslo 63 bydlel okolo roku 1849 městský chirurg Anton Günter, zapřísáhlý odpůrce Vincenze Priessnitze. Günter musel ještě za života zažít státní uznání Vincenze Priessnitze jako přírodního léčitele. Poté byla ve městě založena první lékárna, kterou otevřel magistr pharmacie Franz Hoffmann v domě na náměstí číslo 65 a kterou nazval lékárnou „St. Nikolaus“. Roku 1850 se magistr Hoffmannn přestěhoval do domu číslo 60 a dům číslo 65 převzal císařskokrálovský Bezirkgericht (Okresní soud). 28. 11. 1851 zemřel Vincenz Priessnitz. Z Gräfenbergu do města se táhl nepřehlédnutelný smuteční průvod, na jehož čele šlo duchovenstvo. Po smuteční mši byly sáně s mrtvým vezeny na hřbitov Huntergasse (pozdější Bahnhofstrasse).

Dne 29. 7. 1860 se shromáždila svátečně oblečená masa obyvatel před domem číslo 68 na náměstí, kde byl očekáván císař František Josef I. Monarcha udělil audienci bavorskému králi Maxmiliánovi II., který pobýval toho času v lázních na léčebné kůře. C. k. dvorní dodavatel Raymann přenechal svůj dům císaři k dispozici. Město bylo slavnostně vyzdobeno a mezi „obecenstvem“ se nacházeli i pruští oficíři. V roce 1866 za prusko rakouské války se pruská vojska bez odporu dostala na náměstí, kde po odpočinku pokračovala dál na Moravu. Roku 1866 otevřel pan Eduard Kretschmar na severní straně náměstí v domě číslo 23 hotel. Díky růstu průmyslu, obchodu, řemesla a v neposlední řadě turistického ruchu bylo potřeba zřídit spořitelnu, která získala místnosti v prvním patře radnice. Knihtiskař Ernest Titze odkoupil od paní Schindler módní obchod v domě číslo 155 a přeložil tam svůj tiskařský závod. Řád Uršulinek, který se přistěhoval z Francie, získal roku 1881 dům číslo 153 a zřídil zde ústav pro výchovu dospívajících dcer.

Rok 1884 přinesl rozličné události: O Silvestrovské noci byl v domě číslo 63 zabit a okraden hodinář Viktor Kouba. Pro zkrášlení města byla průchozí ulice vydlážděna žulovými kameny. Dne 18. 8. 1888 zažilo náměstí pestrou podívanou. V průvodu osmnácti kočárů projížděla jeho výsost král Karol z Rumunska, který se na Gräfenbergu podroboval vodní terapii, přes náměstí do kostela, aby se mohl účastnit slavnostní bohoslužby našeho veleváženého císaře Františka Josefa I. Dík prodeji a nákupu se změnily na náměstí majitelské vztahy: holič Josef Schneider získal dům číslo 58 od výrobce vozů Schnidlera za 16 000 florenů, pan Philipp Klein koupil od obchodníka Karla Schuberta na náměstí dům číslo 66 a zařídil si v něm kavárnu, která se později stala společenským centrem. V prvním patře byl zřízen železný balkon spočívající na dvou železných sloupech, odkud řečníci sdělovali noviny a pronášeli politické projevy. Pan Josef Gröger, fiakr, odkoupil od paní Sophie Schubert dům číslo 27, kde otevřel pekárnu: pan Adolf Pelz, který se přistěhoval z Rejvízu, zřídil v domě číslo 25 hostinec „Zum Ungar“ (U Uhra) a obchod s noži. V témž roce přesídlil c. k. daňový úřad na Bahnhofstrasse číslo 72. Pan Albert Schlathau otevřel v domě číslo 152 drogerii „Zum schwarzen Hund“ (U černého psa). 

Roku 1898, když byla zavražděna císařovna Elisabetha, bylo město vyzdobeno smutečními vlajkami a obrazy císařovny. V budově číslo 157 si zřídil pan Emil Czech litografickou uměleckou dílnu. 

15. 12. 1901 byly na náměstí pestrobarevné lampy nahrazeny plynovými laternami. Od roku 1850 na náměstí úřadující c. k. okresní soud se 21. 3. 1903 přesunul do novostavby v kolonii Dětřichov a v uvolněném domě zřídil pan Alois Grün obchod s delikatesami a pan Josef Peschke obchod s klobouky. V roce 1904 koupil MUDr. Carl Schroth od rodiny Cleofase Ridala dům číslo 57 (Ost - Východ) za 90 000 rakouských korun a v témž roce strojní továrník rudolf Jung od továrníka Emila Hockenberga dům číslo 57 (Nord - Sever) za 48 000 korun. Obchodník se železem Rudolf Richter získal od paní Emilie Kröner, vdovy po vrchním lékaři, domy číslo 164 a 165 za 80 000 rakouských korun.

Do roku 1861 bylo 18. 8. vždy datum, kdy byly slaveny císařovy narozeniny. Náměstí bylo krásně vyzdobeno a slavnostně oblečení lidé se procházeli po náměstí a mezi nimi i vojáci a důstojníci, kteří zde v létě pobývali. Před kavárnou Klein hrála jesenická lázeňská kapela. U příležitosti 60leté vlády našeho císaře byla 8. 12. 1908 na budově okresního hejtmanství číslo 68 slavnostně odhalena mramorová deska. Slavnostním řečníkem byl ředitel měšťanské školy Adolf Kettner. 
V roce 1911 se na náměstí konalo cvičení požárníků. Ulice byly vyzdobeny vlajkami a slavnostně oděni občané a radní přihlíželi hasičským cvičením.

Další krvavou událostí bylo, když Alois König, který byl propuštěn z vězení, bodl z pomsty v policejní místnosti na radnici městského policistu Harbicha. MUDr. Emil Wischek mu sice poskytl první pomoc, ale Harbich zemřel po dlouhém trápení 20. 5. 1919. 
Radostnou událostí v roce 1913 bylo křesťansko - sociální spojení vysokých škol Severní župy. Setkání jejích představitelů se uskutečnilo ve dnech 23. - 25. 8. v našem městě. Byl uspořádán pestrý průvod.

Dne 4. 1. 1914 doprovázel smuteční průvod zemřelého c. k. nadporučíka Friedricha, manžela poslední pravnučky Vincenze Priessnitze paní Zdeňky rozené Ripperové, přes náměstí ke katolickému kostelu na jeho poslední cestě. 31. 7. 1914 se shromáždilo velké množství lidu před kavárnou Klein, kde se konala přednáška z Balkonu, jejíž heslo bylo „Hoch auf unseren erhabenen Kaiser Franz Josef I.“ s císařskou hymnou „Gott erhalte, Gott beschütze unsern Kaiser, unser Land“! (Nechť Bůh opatruje a ochraňuje našeho císaře a naši zemi!) Na počátku první světové války se změnilo náměstí: u vchodu kláštera Uršulinek byla vlajka Červeného kříže, v domě číslo 145 bylo zřízeno místo, kde se měli hlásit GAGISTEN a GAGISTEN - ASPIRANTEN, vojáci a zranění byli vidět všude.

Dne 18. 8. 1915 byl na jižní straně radnice odhalen starostou MUDr. Emilem Hauckem obranný štít (Wehrschild). Výdělek připadl Červenému kříži. U příležitosti velkých vojenských úspěchů v ruské nepřátelské zemi bylo nařízeno školní volno. Školáci c. k. dolní reálky táhli s profesory přes náměstí a zpívali patriotické písně „Die Wacht an Rhein“ a „O Deutschland hoch in Ehren“ aj. Roku 1916 zemřel císař František Josef I. a celé město bylo vyzdobeno smuteční výzdobou. Ale i během války došlo k změně majitele - paní Willmannová prodala dům číslo 61 továrníku Ewaldu Bartschovi za 66 000 korun, obchodník s koloniálem Adalbert Kosch získal budovu číslo 157 za 80 000 korun. Zásobování města bylo špatné již v roce 1917. Chleba byl vyráběn z kaštanové mouky, mletých kořenů a něco kukuřičné mouky. Sociálně demokratická strana využila této vážné situace k protestní manifestaci. Pod vedením zaměstnance zdravotní pojišťovny pana Eduarda Zorna se jednoho červencového dopoledne před budovou c. k. okresního soudu číslo 68 shromáždila malá skupina žen vojáků, zvědavců a několika zraněných. Pan Zorn ve své řeči napadl špatné zásobování. Když do davu křičel „Wir haben, wir haben“ (My máme, my máme) ozvala se jedna žena v davu „Än Dreck hoabr!“ Manifestující propukli ve smích a opustili tím tuto manifestaci. Pan hoteliér Ludwig Zimmer získal roku 1918 od své matky dům číslo 22 za 50 000 korun. Nepřátelskými mocnostmi Francie, Velké Británie a USA vynucené odstoupení císaře Karla IV. znamenalo zánik Rakouska - Uherska. U kavárny Klein se konaly protestní demonstrace proti zřízení Československé republiky dne 28. 10 1918. 

Dne 19. 1. 1919 obsadila město česká vojenská posádka a u radnice měla přehlídku. Jeden voják zastavil u kašny Riedel - Brunnen syna advokáta Wasservogela a odňal mu kaprálskou hvězdu. Jako protest proti nedodržení slibu (Američané - právo sebeurčení) odstoupili z úřadů c. k.okresní hejtman Baron von Weichszur Wenne a starosta doktor Emil Hauck. Po nabídnutí, aby nastoupili zpět, odpověděl doktor hauck „Ich bin ein Deutscher“ (Já jsem Němec) V kavárně Klein jste si mohli přečíst noviny „Neues Blatt“ (Nové listy - Opava), „Neue Zeitung“ (Nové noviny - Opava), „Ostrauer Morgenzeitung“ (Ostravské ranní noviny - Ostrava), „Bohemia“ - Praha, „Neueste Nachrichten“ (Nejnovější zprávy - Vratislav), „Leipziger Illustrierte“ (Lipské ilustrované - Leipzig). Roku 1920 oslavil 200 let existence jako první slezský obchod s vínem obchod Wilhelma Raimanna číslo 143. Obchodník s delikatesami Alois Grün měl před domem číslo 65 na Vánoce velkou dřevěnou káď s kapry a u radnice nabízeli prodavači své ryby. 21. 3. 1921 bylo náměstí místem mírové sociální manifestace hlásící se k němectví. V poledne se u Hedwigsaalu zformovalo množství lidí a vedlo průchod na náměstí: v popředí obchodník s plátny Josef Grün, městský písař Konrad Brauner, žák reálky Erwin Gröger a kavárník Gustav Klein. Z balkonu kavárny pronesl řečník řeč o významu němectví v Horním Slezsku. V neděli 23. 5. 1921 se shromáždili zemědělci poloviny okresu Jeseník před kavárnou Klein k demonstraci proti vysokým daním. Jedinečná a radostná událost se stala na konci školního roku 1920/21, kdy studenti 8. třídy nastoupili poprvé k maturitě. Několik století staré radniční hodiny musely být nahrazeny novými, a to sice 29. 10. 1922. 

Dne 23. 5. 1925 zemřel stavební mistr Franz Gröger, kolonie Dětřichov číslo 3. Mnoho budov postavil v Jeseníku „Freiwaldauer Warte“ na Zlatém Chlumu, chatu Jiřího na Šeráku, horskou chatu na Červené hoře a Habsburgwarte na Altvateru. 
Studentský život naplnil náměstí 1. A 2. 5. 1926, když se pražský akademický pěvecký sbor „Barden“ rozhodl k pěvecké jízdě do Jeseníku. V neděli dopoledne se pohyboval přes náměstí průvod pěvců, mezi místními „Bardy“ bylo poznat JuDr. Carl Hielle, JuDr. Wilhelm Ramert, JuDr. Hans Schroth s bratrem Emanuelem a prof. Otto Kleiner. 
Obchodník s módním zbožím Adolf Spielvogel získal 1927 oba domy číslo 158 i 159 a přestavěl je k 2poschoďovému obchodnímu domu. 

Dne 28. 2. 1929 spadla teplota na -40o C a nastala tzv. sibiřská zima! V historii města se jedná asi o jedinečnou událost a místní rekord (pozn. Jiří Koranda). Dne 28. 10. 1928 při desetiletém jubileu ČSR měl přehlídku Grenzjäger-Bataillon, ale vlajky vyvěšeny nebyly. Radnice dostala vlajky nové. Po dlouhých jednáních s brněnskými zemskými úřady byly povoleny barva „Zelená - černá - žlutá“. U příležitosti FERIALFESTES slezského krajského spolku „Oppavia“ byly vyvěšeny tyto nové vlajky poprvé. Na průvodu městem se podíleli doktor Emil Hauck, doktor Heinrich Streit, doktor Leo Pavlovski, doktor Otto Tempus, Adolf Brendel, Hannich a Ernst Habicht.

V domě číslo 144 oslavil 125. výročí založení koloniálu Moritz Raymann. Roku 1939 přešel obchod do rukou Aloise Veselého. 27. - 29. 6. 1931 se zde konalo roční sezení spolku německých Burschenschaft. Bývalé okresní hejtmanství číslo 68 se stalo od roku 1919 okresním úřadem, který se 9. 12. 1932 přestěhoval do nové budovy v kolonii Dětřichov, později byla tato budova koupena městskou spořitelnou. 15. 7. 1932 zemřel doktor šéf chirurg „Kaiserin - Elisabeth - Krankenhauses“ Hermann Schilder. V roce 1934 pronajal obchodník s delikatesami Alois Grün svůj dům číslo 65 obchodní firmě Baťa ze Zlína.

Po staletí byly pořádány trhy na severní a východní straně náměstí. Před rokem 1914 dováželi zeleninu z nyské oblasti, ovoce ze severní Moravy, po roce 1919 byla zelenina dovážena z javornické oblasti.

Dne 21. 6. 1936 se konala poslední cesta doktora Emila Haucka, přičemž bylo celé město ozdobeno černými vlajkami a přes celé město vedl smuteční průvod. V témž roce získali pevné místo na náměstí auto - taxi. 20. 11 1936 zemřel městský písař Konrad Braunz. 16. 12. 1936 byla do města dosazena státní česká policie. 

V březnu 1938 se konala manifestace s heslem „Ein Volk, ein Reich, ein Führer, Sieg Heil!“. 5. 10. 1938 vstoupili němečtí „osvobozovací trupy“. 7. 10. 1938 se vrátili příslušníci Sudetendeutschen Freikorps, kteří v krizových zářijových dnech uprchli před českým zatčením do Ř9še. Představitelé NSDAP u kavárny Klein srdečně zdravili příchozí. Dům na náměstí číslo 68 (sídlo spořitelny) byl v prvním patře přeměněn na sídlo krajského velitele NSDAP Waltera Jaroschka. Poslední reprezentace c. k. okresního hejtmanství Max Baron von Weichs zur Wenne byl 6. 10. 1938 doprovázen na poslední cestě přes náměstí. Na přelomu roku 1938/39 byli opakovaně v úřadu krajského vedení NSDAP mezi jinými říšský ministr doktor Rust, von Bach-Zalewski, SS Oberführer von Alvensleben, šéf německé policie Heinrich Himmler, říšský mluvčí Konrad Henlein, doktor Seyss-Inquart a Gruppenführer Hans Schäfer z Vratislavy.

Na následky autonehody zemřel starosta Max Gross a obě místní skupiny NSDAP věnovali mrtvému stranický pohřeb. Na severní straně radnice byl vystaven katafalk, který byl obklopen smutečními hosty. Strana pak mrtvého doprovodila 13. 2. 1940 na hřbitov. 25. 2. 1940 zemřela paní vdova po nadporučíkovi Zdenka Friedrich (rozená Ripperová), poslední pravnučka Vincenze Priessnitze.
Dne 22. 1. 1943 zemřel poslední mužský potomek nesoucí jméno Priessnitz, Vincenz Paul Priessnitz. Jednomu radnímu stála v cestě kašna Riedel-Brunnen, takže ji nechal jako „dopravní překážku“ odstranit. S napadením Polska se změnila i tvář náměstí - večer bývaly zhaslé lampy, všude byly stažené rolety, korso bylo zrušeno a všude byli vidět vojáci. Formy SA a SS pochodovali přes náměstí k nočním cvičením s písní „Durch Gross-Berlin marschieren wir“. Dne 30. 9. 1943 byla na náměstí slavnostně oslavena pětiletá náležitost k Říši - všude visely vlajky, formace a marše strany a vedly se politické řeči. V pondělí o letnicích bylo uspořádáno střeleckou společností „Bürgerlichen Schützengesellschaft“ tradiční královské střílení. Před radnicí se shromáždili střelci a děti s vlajkami a lampióny. Po odbytí jedné hodiny na radničních hodinách vyrazil průvod k střelnici. Byla to oslava roku!

Dne 9. 5. 1945 s příchodem sovětských vojsk přišla i česká lůza, hlavně ze severní Moravy, která se zmocnila zanechaného majetku a novinové stránky „Mährisch-Schlesischen Presse“ a „Deutschen Volksfreundes“ vyrabovali a odprodali nějaké papírně na severní Moravě.

Poválečná historie náměstí a radnice byla spojená s manifestacemi různých druhů a účelů (zvláště "nezapomenutelné" byly prvomájové a lampionové průvody). Byly zde ovšem i jiné, zejména na sklonku r. 1989, které všechnu starou veteš poslaly na "smetiště dějin" , jak ostatně klasikové předpovídali. Dnes se na náměstí opět vrátily společenské akce, trhy a sportovní klání, kam nikdo nemusí chodit povinně pod pohrůžkou ztráty zaměstnání. Z těch významnějších lze namátkou uvést Otvírání lázeňské a turistické sezony, Mezinárodní přehlídky dechových hudeb, soutěže mažoretkových skupin, Rally Rejvíz, Běh Terryho Foxe, Krále cyklistiky a řady kulturně zábavných akcí rodinného typu spojených s trhy a jarmarky.

Samotná radnice se vrátila k obsahu svého názvu. Je sídlem svobodně volené samosprávy města a jeho servisu. Malá i velká zasedací síň velice často hostí nejvyšší státní i mezistátní návštěvy. Do historie nesě vstoupí první návštěva prezidenta republiky do našeho města (Václav Havel dne 29.9.95). Před ním tak učinila jediná hlava státu - císař Josef II. Od té doby se zde vystřídala řada ministrů českých vlád a dokonce jejich premiérů (Václava Klause a Miloše Zemana).