Florbal patří v posledních letech mezi nejpopulárnější sporty v Česku. O tom, jak se mu daří v Jeseníku, jak se hraje v nové hale a dalších věcech, jsme si popovídali s předsedou klubu Martinem Trsťanem.
V Jeseníku jste mezi sportovci známá osobnost, různým sportovním odvětvím se věnujete od malička. Jaká je vaše první vzpomínka na florbal?
Když nostalgicky zavzpomínám na dětství, poprvé jsem florbalovou hokejku chytnul do ruky v tělocviku na základní škole Průchodní. Byly to dvě sady s červenými a žlutými čepelemi značky Lion. Florbal mě naplno chytil na turnaji základních škol, které pořádal Roman Mrosek. V té době jsem hrál závodně stolní tenis, který byl pro mě prioritní individuální sport vedle fotbalu, kde jsme v žácích hrávali dokonce 1. ligu. Měli jsme tenkrát silné ročníky od 83–87. Starší kamarádi hrávali na gymnáziu školní florbalovou ligu. To byla moje největší motivace pro studium na jesenickém gymplu. A právě tam díky legendě jesenického sportu Emilu Vodákovi propukla moje vášeň pro florbal na celý život.
Jste předsedou klubu, což s sebou přináší spoustu práce pro úspěšný chod klubu. Co všechno tato funkce obnáší?
Předsednictví mi předal nestor jesenického florbalu Petr Mondek, který nebýt současné situace brázdí florbalové palubovky i ve svých dvaašedesáti letech. Náš florbalový klub funguje na rodinné bázi a s fungováním pomáhá, kdo zrovna může. Zároveň jsem trenérem oddílu a aktivně hrajícím kapitánem týmu mužů. Snažíme se, jak se dá. Tímto chci poděkovat všem přátelům, trenérům a spoluhráčům z A týmu, kteří mi s chodem oddílu pomáhají.
Jeseník se pyšní několik let novou sportovní halou s parametry, které vyhovují již všem soutěžím. Jak důležité je, že již můžete hrát své zápasy doma?
Za sportovní halu s adekvátními parametry jsme bojovali s futsalisty roky. Byl to pro nás obrovský impuls do další práce, když se po letech jednání začala bourat stará hala, na které jsme všichni vyrůstali. Úžasné bylo, když se nám zrovna po dokončení haly naskytla možnost postoupit z regionální ligy do celostátní soutěže Divize E a užít si tak domácí atmosféru, na kterou jsme přes patnáct let čekali. Domácí publikum, rodina, kamarádi, domácí fanoušci – to je pocit k nezaplacení. Jen je škoda, že hala nestála dříve, když jsme měli rozběhnutou parádní generaci florbalistek.
Jak vás zasáhla aktuální koronavirová situace?
Je to peklo, hrozně nám florbal chybí. Myslím, že mohu hovořit za všechny členy v našem oddíle a vůbec globálně za všechny sportovce a oddíly, kteří nemohou spolu trénovat a připravovat se. Pro letošek nevidíme světlo na konci tunelu a nepočítáme, že se bude sezona dohrávat. Utíkají nám tak asi nejlepší roky, je to smutné, letos jsme se opět chtěli porvat o vítězství v Regionální lize. U dětí je to ale mnohem horší napříč spektrem všech sportů. Nicméně nemám strach, že by na florbal zanevřeli, pevně doufám, že se vrátíme správně natěšení a budeme se zase opět moci radovat ze sportu.
Jak vnímáte vztah florbal vs. hokej? Hokej v posledních letech nezažívá zrovna zlaté časy, naopak florbal jde stále nahoru. Více se objevuje v televizi, je vidět mezi sponzory a hraje se prakticky na všech školách v rámci hodin tělocviku.
Je to asi o fungování jednotlivých svazů. Florbal je finančně dostupnější sport, a proto se hraje i na školách. Florbalisté obecně vnímají hokej určitě pozitivně. Horší je to vnímání asi z druhé strany. Florbal je dneska, co se počtu registrovaných hráčů v republice týče, na druhém místě hned za fotbalem. To se samozřejmě hokejistům líbit nemůže, ale je to dáno tím, že český hokejový svaz zaspal vývoj, odešla zlatá generace. Stačí se podívat na strukturu soutěží v hokeji a ve florbalu. V mužích je například osm úrovní soutěží od extraligy až po krajské soutěže.
V roce 2018 se v Česku konalo mistrovství světa ve florbalu. Finále a boj našich reprezentantů o třetí místo sledovala zcela zaplněná O2 aréna. Má ale florbal v Česku na to, aby se stal plně profesionálním sportem?
Dokud nebude florbal olympijským sportem, tak si to nemyslím. Ono i ve Švédsku, Švýcarsku a Finsku, kde kluci hrají v nejvyšších soutěžích, mají částečně zařízený pracovní poměr. Stále je to mladý sport se stoupající tendencí, ale nikdy nebude globálním sportem.
Kromě funkce předsedy klubu jste také trenérem mládeže. Prožíváte sportovní úspěchy a neúspěchy více jako trenér nebo jako hráč?
Neporovnával bych to. Dříve jsem býval hodně impulzivní a strašně jsem to prožíval. Samozřejmě mi to zůstalo dodnes. Každý zápas prožívám na maximum, nemám rád porážky. Momentálně trénuji přípravku, tedy nejmenší děti, a tam se snažím spíš mírnit nadšené rodiče a děti nezahlcovat zbytečnými pokyny, potřebují hlavně hrát a přijít si na spoustu věcí sami. Základ je, aby sport a pohyb děti bavil. Samozřejmě v kolektivu mých spoluhráčů je to prožívání úspěchů intenzivnější. Většinu mých spoluhráčů jsem trénoval od dětí, takže máme speciální vztah, všechno to jsou tak trochu moje děti.
Kromě florbalu vás často vídáme na tenisových kurtech, kde také trénujete místní mládež. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi trénováním individuálního a týmové sportu?
Je to určitě velký rozdíl. Odmala jsem provozoval jak individuální, tak kolektivní sport. Tenis musím nazvat královským sportem. Trenéra jsem na tenis nikdy neměl, a tak jsem se ho učil sám. Naprosto mě pohltil a při studiu vysoké školy jsem si udělal ve Zlíně trenérskou licenci. Tenis vyžaduje hodně času, pokud to s ním myslíte opravdu vážně. Trenéra nejvíce potěší, když může sledovat progres svých svěřenců. V každém sportu to je jiné. Na tenise musíte být tak trochu psycholog. Vítězství i porážky jsou jiné než u kolektivního sportu.
Zmínili jsme vaši vášeň pro florbal a tenis. Jeseníky jsou ale především rájem turistiky. Co vy a tyto sporty?
Samozřejmě, rád se projedu na silničním kole, bavilo mě i běhání, ale vzhledem k problémům s kolenem jsem ho prakticky vynechal. Když napadne sníh, tak miluji běžecké lyžovaní, sjezdovky již vynechávám kvůli zmíněným problémům s kolenem.
Co byste závěrem vzkázal fanouškům florbalu v Jeseníku?
Budeme se na Vás těšit, hned jak zase budeme moci všichni trénovat a hrát mistrovské zápasy. Děkujeme všem za podporu a důvěru se svěřením vašich dětí. Nemůžeme se již dočkat atmosféry, kterou nám v našem domácím stánku vytváříte. Především bych chtěl poděkovat sponzorům, kteří nás podporují a zůstali věrni i v této těžké době. Uvidíme se v hale!
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
Další informace o klubu na facebookovém profilu FBK Jeseník.
