V červnu proběhla volební valná hromada Fotbalového klubu Jeseník, na níž byl jeho novým předsedou zvolen Karel Zelinka – bývalý brankář a odchovanec klubu, který má funkcionářské zkušenosti z Jeseníku i z okresní úrovně. O jeho vizích, pohledu na současný fotbal, ale i o minulosti jsme si popovídali v našem rozhovoru.
Během své aktivní kariéry jste býval brankářem. Jak vzpomínáte na léta strávená mezi třemi tyčemi?
Vzpomínám na to rád, asi jako každý sportovec, když se ohlíží za svojí aktivní kariérou. Vím, že jsem mohl dosáhnout víc, ale ničeho nelituji. V dorostu a juniorce Baníku jsem se pral o místo jedničky s pozdějším reprezentantem Pavlem Srníčkem, který už bohužel není mezi námi. On pak šel nahoru a já jsem po opakovaných problémech s ramenem skončil ve výkonnostním fotbale. Nejvýš jsem chytal krajský přebor za Jeseník.
Kdo byl vaším brankářským vzorem?
V dětství jsem vyslovený vzor neměl. Baník Ostrava dlouhodobě stavěl na vynikajících brankářích a jedničkou reprezentace tehdy byl Luděk Mikloško, ke kterému jsme my mladí vzhlíželi jako k velkému vzoru.
Pojďme se přesunout z minulosti do budoucnosti. Po osmi letech předsednictví Tomáše Břízy jste byl zvolen novým předsedou jesenického klubu. Kde jej vidíte v roce 2025?
Chceme stabilizovaný klub postavený na kvalitní práci s mládeží. Pořád slyšíme, jak děti nechtějí sportovat a jak rok od roku dochází k úbytku počtů. Já jsem ale přesvědčený o tom, že pokud budeme mít vybudovaný kompetentní a zodpovědný tým kvalitních a vzdělaných trenérů, kluci a holky si k nim cestu najdou. Co se týká dospělého fotbalu, máme mladý a perspektivní tým, který – pokud zůstane pohromadě – může navázat na nedávné úspěchy.
Již rok a půl nás trápí pandemie covidu-19. Jak velký problém to může být do budoucna pro amatérský fotbal na Jesenicku?
V samotném Jeseníku to naštěstí tolik nepociťujeme, ale z okolních vesnic už slyšíme hlasy, jak velice problematický je návrat do normálu. Mužstva na několik měsíců přestala existovat a znovu je obnovit nebude lehké. Spousta hráčů, pro které bylo přirozené trávit víkendy na hřišti, teď zjistila, že už jim fotbal vlastně nechybí. V řadě menších klubů budou mít problém.
Po trávnících se znovu začala prohánět fotbalová mládež. Vrátily se po uvolnění restrikcí ke sportování všechny děti, nebo vnímáte jejich úbytek? A jak jsou na tom se svým rozvojem po nucené pauze?
Čekali jsme to určitě horší. Trenéři měli obavy z úpadku, ale naštěstí většina dětí se nám na hřiště vrátila. A pravdou taky je, že na některých bylo na první pohled poznat několik měsíců bez pohybu.
Tváří náboru mládeže je místní odchovanec Petr Ševčík, který si letos zahrál na mistrovství Evropy a před dvěma lety vstřelil dva góly slavné Chelsea. Jak moc tento příklad táhne nadějné děti?
Není to jen on, v lize je i Jirka Sláma, o své místo bojuje Laďa Krobot, v minulosti to byl třeba Tomáš Kazár. „Ševa“ je fantastický příklad toho, že cesta na vrchol opravdu může vést z každého plácku i z té nejzapadlejší vesnice. Je v tom samozřejmě mnoho vlivů, ten nejzákladnější je podpora rodiny a ochota tomu obětovat veškerý rodinný život. Pak taky štěstí na trenéry, tvrdá píle a mnoho dalšího… Ale ani potom nemáte jistotu úspěchu. V žádném jiném sportu není taková konkurence jako ve fotbale, který se hraje skoro na každé vesnici. A i když kluk maká na dvě stě procent, vyhýbají se mu zranění a má maximální podporu okolí i pevné zázemí, pořád to nic neznamená, protože stovky kluků v jeho ročníku z celé republiky dřou úplně stejně a mají stejný cíl. O to úžasnější je Ševčíkův úspěch. Místní běžkaři, cyklisti nebo karatisti vozí medaile z republikových akcí a je to fantastická reklama pro Jeseník – to fotbalisti nikdy mít nebudou. Našimi pomyslnými medailemi jsou Ševčík, Sláma, Krobot, Kazár a další.
Základem dobré mládeže jsou kvalitní trenéři, v Česku se ale mluví o jejich velkém nedostatku. Jak je na tom Jeseník?
Možná překvapím, ale jsem v tomto optimista. Fotbal si konečně začal uvědomovat, že jedinou správnou cestou je kvalitní a silné trenérské obsazení u mládeže v regionech. Díky tomu, že Jeseník jako jeden z pěti neprofesionálních klubů Olomouckého kraje získal statut Střediska pro sportovní mládež, můžeme počítat s větší finanční podporou svazu pro trenéry. Ještě pár let zpátky se tady dělal „tatínkovský“ fotbal postavený na nadšení jednotlivců, kteří měli chuť, ale nevěděli, jak na to. Byli to bývalí hráči a pracovali s mládeží tak, jak si to pamatovali ze své mládežnické doby. A pak se divili, že jim kluci utíkají třeba do florbalu. Dnešní doba si vyžaduje úplně jiný přístup a metody. Takže mám radost, že momentálně jsou v Jeseníku u každé kategorie licencovaní trenéři, že se do pozic asistentů zapojují mladší kluci i z řad hráčů a mají chuť se vzdělávat. Toto budeme maximálně podporovat.
Tým mužů působí v krajském přeboru. Je v nejbližších letech reálné, aby se posunul do divize?
Veřejnost v tom má jasno – krajský přebor je málo, Jeseník má hrát divizi. Diváci to dali jasně najevo, když před třemi lety, po dobrovolném odchodu klubu z divize, prudce spadla návštěvnost na domácích zápasech. Posun do divize bych si přál, ale zároveň jsem realista. Fotbalové prostředí je dlouhodobě pokřivené, i na amatérské úrovni si kluby přetahují hráče za pomoci peněz a budují si umělý úspěch. Touto cestou Jeseník nikdy nešel. Za zády nemáme žádného mecenáše, který by do klubu nosil peníze a chtěl za ně sportovní výsledky. I ty dvě sezony v divizi odehrál klub vesměs s vlastními odchovanci, a pokud mám přesné informace, divize tady skončila právě na tom, že hráči řekli ne. Měli informace o tom, jak jsou jejich soupeři z divize vyplácení za každý zápas, kolik berou za vítězství, a Jeseník jim tohle nedokázal nabídnout. Je to smutné, ale těm klukům se osobně moc nedivím.
V poslední době se v médiích stále více mluví o ženském fotbale. Najdou se na Jesenicku šikovné fotbalistky?
Pár holek se z Jesenicka vydalo dělat fotbal, za všechny třeba Dominika Plháková nebo Mája Macečková, která je v Dukle Praha. Snahy o ženský fotbal tady v minulosti byly, z nedostatku počtu hráček z toho vznikl alespoň tým futsalu, kde přece jen není potřeba patnáctičlenný kádr. Je pravda, že UEFA tlačí na národní svazy a finanční podpora klubům s ženským fotbalem je velmi zajímavá. Takže pokud by se našel zájemce z řad trenérů, který by to chtěl v Jeseníku rozjet, určitě mu pomůžeme, včetně náborů, kampaní a veškeré administrativy.
Co byste závěrem vzkázal fanouškům fotbalu v Jeseníku?
Aby si našli cestu na stadion a svojí návštěvou tak dali aspoň symbolicky najevo podporu těm, kdo se snaží v Jeseníku dělat fotbal, ať už jako hráči, trenéři nebo funkcionáři.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
Další informace o klubu na www.fotbaljesenik.cz.
