OLYMPIJSKÉ HRY 2022: Dvojnásobná účast jesenických sportovců na ZOH v Číně

Běžecké lyžování patří u nás v Jeseníkách mezi tradiční sporty a naši sportovci slaví v tomto sportu nejeden úspěch. Mezi ty největší se každopádně zařadil nedávný start dvojice Adam Fellner a Jan Pechoušek (oba FENIX SKI Team Jeseník) na Zimních olympijských hrách v Pekingu. O tomto úspěchu, ale mnohém dalším z jejich sportovní kariéry, jsme si popovídali v našem rozhovoru.

Snad kromě několika málo sportů je olympiáda nejvyšším vrcholem pro všechny sportovce na světě. Jaký jste měli pocit, když se potvrdila vaše olympijská nominace?
Adam: Jakmile byla nominace oficiální, byl jsem samozřejmě velmi rád s pocitem zadostiučinění. Za tu tvrdou práci za minulé roky, a že si člověk může konečně trošku oddechnout.

Honza: Ve chvíli, kdy jsem obdržel v SMS: „Jedeš!“, se ve mně probudil nádherný pocit, který bych přál každému sportovci.

Co vás na olympijských hrách nejvíce překvapilo?
Adam: Byly to určitě tvrdé podmínky na trati. Věděli jsme, že to bude velmi těžké, ale že až takhle, to asi nikdo nečekal. Bylo obtížné se s tím srovnat a zvyknout si na pomalý sníh, vysokou nadmořskou výšku a extrémně těžké tratě.

Honza: Velikost celých her. Konkrétně v Číně to bylo něco neskutečného, co vše museli vybudovat. Neměli tam žádné tratě, sjezdovky atd. Vše je nově vybudované za účelem OH. O to smutnější je, že už se tam nejspíše žádné závody konat nebudou.

Adame, jaký byl servis pro sportovce od čínských organizátorů? Jak na vás Číňané působili jako lidé?
Adam: Organizace a servis celkově byl skvělý. Jsou pracovití, rychlí a přesní. Nic nebyl problém a i po počátečních komplikacích šlo vše podle plánu. Když měli s něčím problém, tak přišli ve více lidech a vyřešili to. Všichni byli velice usměvaví a příjemní. Zvlášť ženy pořád mávaly a rozdávaly úsměvy.

Adame, olympijské hry jsou pověstné skvělou atmosférou v olympijské vesnici, kde se potkávají sportovci různých odvětví a vzájemně si fandí při závodech. Bylo to letos možné zažít navzdory covidovým opatřením?
Adam: Tohle bylo letos bohužel velmi omezené. S českou výpravou jsme se samozřejmě potkávali v našem domě nebo v jídelně. Ale společně strávený čas byl minimální. S dalšími národy to bylo skoro nemožné. Každý se držel dál a dbal na svou bezpečnost.

Jak hodnotíte své sportovní vystoupení?
Adam: Do Číny jsem odjížděl s většími ambicemi na výsledek. Nejvíc jsem se soustředil hned na první závod, a to skiatlon na 30 km. Bohužel tento závod se mi nepovedl podle představ a bylo to zklamání. Zároveň to byl nejtěžší závod, co jsem kdy jel. O týden později na 15 km klasicky jsem dokázal slušně rozvrhnout síly a dojet těsně za třicítkou. Konečné 31. místo hodnotím jako úspěch, ale úplně spokojený nejsem. Štafetu, konkrétně první úsek, jsem rozjel slušně, ale bohužel předával dále bez kontaktu na týmy před námi. Závěrečná zkrácená padesátka už mi vůbec nesedla a bylo to spíše trápení. Ale i takový je sport, někdy vše nejde podle plánu.

Honza: Mé výkony hodnotím velice negativně. Při sprintu jsem pomýšlel na mnohem lepší výsledek, než je 33. místo. Můj cíl byl daleko vyšší. Bohužel, ten den jsem byl příliš namotivovaný, a kvůli tomu jsem překopl začátek závodu a nevydržel to až do konce. Měl jsem nastoupit také do 15 km závodu klasickou formou, což jsem ve finále musel vynechat kvůli bolesti zad. To mě velice mrzelo, jelikož mám klasickou distanci v oblibě, ale abych byl upřímný, v tomhle závodě jsem neměl na to, abych zajel super výsledek. Poslední závod byl štafetový, kde jsem se postavil na poslední úsek naší štafety a slibně rozjetou štafetu jsem posunul až na 12. místo. Jak už jsem se zmínil na začátku, mé výsledky bohužel nebyly dobré. Pokud bych měl vypíchnout nějaké plus, byly by to zkušenosti, které jsem načerpal. 

Honzo, vás trápily běh Her problémy se zády. Jak vás zranění limitovalo?
Honza: V závodech, které jsem absolvoval, mě záda příliš nelimitovala. Nebylo to ideální na trénink, například v posilovně jsem toho nemohl moc dělat, ale na závody v bruslení to nemělo žádný vliv.

Zimní sezona končí a my už vyhlížíme jaro. Co vlastně dělá Adam Fellner, když není zima?
Adam: Olympijskými hrami bohužel skončila naše mezinárodní účast na závodech, ale v plánu jsou ještě dva víkendy závodů Mistrovství ČR. Když není zima, tak se tvrdě trénuje na tu nadcházející. Takže pořád dokola kolečkové lyže, běh, posilovna.

Příští olympijské hry se uskuteční v roce 2026 v Itálii. Jsou pro vás dva cílem nebo se již chcete více soustředit na jiné věci?
Adam: S dalšími hrami s největší pravděpodobností nepočítám. Už asi nebudu schopný absolvovat další náročné letní přípravy, které jsou velkou zátěží pro mé tělo. Bude muset přijít rozhodnutí, jestli mi to za to ještě stojí.

Honza: Upřímně, na tuto otázku momentálně nedokážu odpovědět. Určitě jsem si v běžeckém lyžování nesplnil to, co jsem očekával. Takže nějaká vidina tam stále je. Zároveň si myslím, že pravděpodobně jako závoďák na olympijských hrách v Itálii působit nebudu.

Honzo, během závodu často slyšíme z úst expertů o tom, jak komu jely lyže, jak se povedl „servis“. Jak velkou roli hraje během závodu kvalita přípravy lyží?
Honza: Je to obrovský faktor úspěchu. Když se má podařit závod, musí vše do sebe zapadnout. Výkon, „máza“ i mentální nastavení hlavy. Když vám nejedou lyže, tak s tím nic neuděláte. Můžete být sebelepší, ale když má někdo mnohem lepší lyže, tak mu stejně neujedete. Řekl bych, že servis tvoří 50 % konečného výsledku.

Adame, v posledních letech běžecké lyžování představilo některé divácky atraktivní novinky, jako je sprint nebo skiatlon. Kam směřuje budoucnost tohoto sportu?
Adam: V letošní sezóně se poprvé představí smíšený (kluk, holka) teamsprint a smíšená štafeta. To je určitě lákavá disciplína. Dále se plánuje zkrácení některých tratí. Uvidíme, co tahle změna přinese.

Honzo, když byste měl možnost jen tak si vyjet na běžky s kamarády, kde by to bylo v Jeseníkách?
Honza: Určitě by to bylo na Paprsek. Vždy mají perfektně upravené tratě a najde se tam jak lehčí tak i těžší trasa. Na závěr tréninku navíc můžeme zajít na kofolu a borůvkové knedlíky, které jsou fantastické.

Co byste závěrem vzkázali našim mladým čtenářům, kteří by vás třeba jednou chtěli napodobit?
Adam: Základem je tvrdá vytrvalá práce podpořená silným zázemím klubu a rodiny. Člověk musí překonat určité překážky v kariéře a mít taky občas štěstí, v závodech i na lidi kolem sebe.

Honza: Ať si jdou za svým cílem, kterého chtějí dosáhnout. Věřím, že když opravdu něco chcete, tak se to splní. Především musíte věřit v sami sebe.

Za rozhovor děkuje Jan Mrosek

Další informace o klubu na www.feje.cz.