Městská kulturní zařízení mají od června 2023 nového ředitele. Do Jeseníku se přestěhoval z Vysočiny, ale pochází z Brna. Na divadelní prkna je zvyklý od dětství, vystudoval operní zpěv a prakticky celý svůj profesní život pracuje v kulturní oblasti. Má zkušenosti jak z krajské galerie, městských kulturních zařízení, tak ze soukromého sektoru. A protože kulturní vyžití je většině z nás velice blízké, pokusili jsme se nahlédnout pod pokličku příprav letošního roku.
V Jeseníku jste více než půl roku, skončila doba hájení, začal nový kalendářní rok. Někdy je těžké nastoupit do rozjetého vlaku, jak se to povedlo vám?
Mnoho věcí je stále ještě v procesu, ne vše se daří tak rychle, jak bych si osobně přál, ale mám radost, že se po letech opět zprovoznilo občerstvení v kině. Také jsme v šibeničním termínu zvládli otevřít Kafe Bezruč v divadle, na které si návštěvníci před představením již zvykají. Poměrně dobré ohlasy sklidil i listopadový a prosincový kulturní program, za což jsme samozřejmě rádi, protože každý pozitivní ohlas je pro nás hnacím motorem.
Když zmiňujete prosincový, respektive vánoční program, ten novoroční se obešel bez plánovaného ohňostroje. Jak se stavíte k tématu ohňostrojů do budoucna?
V příštím roce definitivně upustíme od hlučného a životní prostředí zatěžujícího ohňostroje. V plánu je nahradit jej skutečně profesionální, audiovizuální a neotřelou alternativou. V současné době mapujeme alternativní možnosti, navíc oproti roku 2023 máme tak akorát času. A co víme zcela jistě, že vizuální dojem bude podpořen hudebním zážitkem, který odpovídá i slavnostní náladě akce.
Patrně všechny zajímá, jaké kulturní akce a novinky jsou pro letošek v plánu?
Nejbližší akce je možné již najít na webových stránkách, jde především o recitál Lucie Bílé, koncert folkrockové skupiny Kamelot, v rámci svého tour do Jeseníku dorazí i skupina Arakain a Alkehol. V první půlce roku se můžete těšit na legendu české hudební scény Petra Spáleného, ale nezapomínáme ani na alternativní žánry. Letos tak v Jeseníku zazní Zrní nebo Ventolin. Moc příjemné jsou koncerty za oponou, jde o komorní záležitost, ale i to do našeho dramaturgického plánu zcela jistě patří.
Co se divadla týče, dojíždí nám letošní předplatné. Obohatili jsme dramaturgii o projekty pro mládež a chystáme pravidelné nedělní pohádky pro děti. Tady se změny více projeví od příští divadelní sezóny. Mám ale velkou radost ze znovuobnovení ochotnického souboru, které v letošním roce uvede pohádku Lotrando a Zubejda.
Novinkou bude větší zapojení do celorepublikových akcí. Na podzim jsme obnovili Noc divadel, která se letos přesune již na březen. Stejně tak se Galerie současného umění zapojí do Noci muzeí a galerií a Knihovna Vincence Priessnitze se kromě Literárního festivalu a Týdne knihoven v září připojí k Noci literatury. To vše nad rámec nebo s drobným omezením stávajících aktivit, tak aby si návštěvník mohl vybrat svůj šálek kávy. Navíc tyto akce jsou za vstupné dobrovolné, čímž zdarma otevíráme brány všem zájemcům o kulturu.
Z provozních věcí to jsou spíš drobná zlepšení komfortu pro návštěvníky i pracovníky, máme nový prodejní systém a čeká nás změna webových stránek a vlastně celé vizuální identity organizace.
Kultura jde ruku v ruce se vzděláním, jak toto spojení vnímáte vy?
Přesně tak, část našich aktivit, především ty, které jsou očím veřejnosti skryty, jsou pro děti a mládež. Nejde pouze o edukační programy galerie a knihovny, ale pravidelně pořádáme divadelní představení a nyní nově i komentované prohlídky divadla, kde se mohou studenti dozvědět více o naší práci a rozšířit si obzory. V kině je možné také objednat projekce pro školy a na jaře se tam uskuteční i festival Jeden svět.
Ve studentech vidíme velký potenciál, i pro nás pracovníky kulturních organizací je pohled mladší generace obohacením, proto jsme rádi, že s námi spolupracují brigádně při akcích.
Když se dostáváme k létu, máte již konkrétnější představy o některé z venkovních akcí?
Ano a velmi se těším, jak se z našich kamenných kulturních stánků přesuneme do venkovních prostorů města. Již kolem Velikonoc proběhne projekt Lucie Králíkové Efemér, který jedinečným způsobem aktivizuje běžné návštěvníky a umožňuje jim v návaznosti na tradici zažít umění i mimo galerijní prostředí. V letních měsících zase uspořádáme výstavu děl Kurta Gebauera s výtvarným přesahem do veřejného prostoru. Letos jsme si dali záležet na odlišení charakteru jednotlivých akcí na náměstí. Zahájení lázeňské sezóny se proto oproti akci Jeseník se baví ponese v duchu oddechového pohodového odpoledne a večera. Program se rozšíří i na sobotní dopoledne, kdy doprovodné aktivity ve městě propojíme s děním v Priessnitzových lázních. Jsem moc rád, že se daří do těchto akcí čím dál více zapojovat i místní spolky a podnikatele a jsme stále otevřeni navázat další spolupráce.
Většina lidí vnímá kulturní akce jako oddych po práci nebo duševní potravu. Jak relaxujete Vy?
Samozřejmě bez kultury dlouho nevydržím, takže si rád zajdu na hezký koncert nebo divadlo a užiju si večer z pozice diváka, bez stresu, který zažíváme jako organizátoři. Pokud už je přece jen toho dění kolem mě mnoho, rád si vyčistím hlavu v tichu lesa nebo na hřebenech hor.
Jaké divadelní představení, film a výstavu jste naposledy viděl a jakou knihu jste četl?
Když nepočítám akce MKZ, tak poslední koncert byl Carmina Burana v Šumperku, který jsem si moc užil. Výstavu jsem navštívil v Automatických mlýnech v Pardubicích, ale poslední byla spíš výstava Petr Brandl: Příběh bohéma ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Co se týče filmů nebo knih, tak tam jsem momentálně nějakou dobu na štíru. Kromě pracovních návštěv “konkurenčních” kin nebo čtení literatury, která mi pomůže při práci, ty oddychové zatím opomíjím.
Za rozhovor děkuje Eva Kulková
