Cyklistika patří na Jesenicku mezi tradiční sporty, v posledním roce a půl navíc zažila celkově velký boom, protože jako jedna z mála aktivit se dala provozovat i během covidových restrikcí. O potížích během aktuálních omezení, ale také o jesenických talentech a budoucnosti cyklistiky jsme si popovídali v našem rozhovoru s Rostislavem Brokešem, předsedou klubu Force team Jeseník.
Force team Jeseník vznikl celkem nedávno, v roce 2015. Co vás vedlo k jeho založení?
Vznik sportovního oboru na Gymnáziu Jeseník. Nastupující studenti měli možnost volit mezi čtyřmi sporty a mnoho z nich si vybralo právě kolo. Na Jesenicku sice již tou dobou existovalo několik cyklistických spolků, ale žádný se systematicky nevěnoval mládeži, což byl náš hlavní cíl.
Sportovní klub úzce spolupracuje s jesenickým gymnáziem. V čem spočívá rozdíl oboru se sportovní přípravou oproti běžnému čtyřletému studiu?
Podstata sportovního gymnázia je hlavně v tvorbě studijních podmínek doplňujících sportovní přípravu a naopak, aniž by jedno bylo na úkor druhého. Osobně vidím největší benefit pro deváťáka v tom, že může zvolit malinko jednodušší a mnohem zábavnější formu gymnazijního studia, na konci kterého má ale základy pro kterýkoliv životní směr. Pokud pak jen trochu chce, může jít na jakoukoliv vysokou školu, nebo si najít jakoukoliv práci, protože má teoretické základy mnoha oborů a k tomu je zvyklý sám na sobě hodně pracovat. Během čtyř let pozná partu super lidí, kteří mají stejné zájmy, věnuje se naplno jednomu sportu nebo si může vyzkoušet i některé další na různé závodní úrovni, dokonce může kombinovat obecnou sportovní přípravu gymnázia s vlastním jiným sportem. Již po první pětiletce máme studenty na prestižních vysokých školách i v reprezentačních týmech, takže je zřejmé, že se to daří, za což jsem nesmírně rád.
Jaké výhody má propojení klubu a školy?
Škola zaměstnává trenéry, což je pro klub největší výhoda, díky tomu zde mohou trénovat profíci se zkušenostmi. Bez toho by to nešlo. Na Jesenicku bohužel nejsou firmy, které by kluby podpořily na takové úrovni, aby mohly zaplatit někoho, kdo se celoročně stará o sport i několika desítek dětí. A bez „full-time“ trenérů se vrcholový sport mládeže systematicky a dlouhodobě dělat nedá.
Pravidelně pořádáte seriál cyklistických závodů JesTour. Pro koho je určen a jak závody probíhají?
JesTour je taková komunitní sportovní zábava. Díky výkonnostním rozjížďkám může závodit každý, nejen členové Force teamu, takže se ve spurtu na cílovou pásku často setkávají například rodiče s dětmi, tatínci mezi sebou navzájem nebo svěřenci se svými trenéry, což bývají opravdu zábavné i napjaté souboje. Letos nám sice náš pravidelný závodní okruh v kasárnách překazila stavba benzínky, ale závody JesTour určitě zase budou a rádi bychom na ně pozvali všechny zájemce z řad veřejnosti. Není se čeho bát, pokaždé si odnesete malou odměnu a velký zážitek. Mimo JesTour máme na starost i seriál Jesenický šnek a v něm také každoročně pořádáme čtyři až pět závodů. Většinou nás každý rok Český svaz cyklistiky pověří i jednou velkou akcí, ať už to byl Český pohár, MČR na silnici, nebo letos 17. října Český pohár v cyklokrosu, který se bude konat v jesenickém areálu Za Podjezdem. A i tam bych rád pozval všechny fanoušky cyklistiky, aby přišli podpořit naše závodníky.
Jak si vedou vaši svěřenci v republikové konkurenci?
Máme na kontě několik titulů mistrů republiky i vyhraných českých pohárů. To jsou super výsledky systematické práce s dětmi a součást výchovy profesionálních cyklistů. Pro mě osobně je to ale jen část úspěchu. Stejně tak důležitá je výchova aktivních sportovců, kteří na sport nezanevřou ve chvíli, kdy se za nimi naposled zavřou dveře týmové dodávky např. po návratu z neúspěšných závodů. To je bohužel současný trend „úspěšných“ klubů, a hlavně národních center, které za státní podporu vyždímají z každého dítěte maximum výsledků a pak ho, dřinou znechuceného a sedřeného, nechají napospas moderním dopaminovým lákadlům.
Jaké jsou plány klubu do budoucna?
Chceme i nadále rozšiřovat naši komunitu a podílet se na tvorbě sportovního života v Jeseníku. V letošním roce jsme se rozšířili o pátou tréninkovou skupinu, máme děti ve věku od čtyř do devatenácti let a nabíráme další. Sdílíme materiál pro akce např. i s jesenickými běžeckými závody. Od města máme vypůjčenou parcelu v kasárnách, kde jsme již dříve pořádali tréninky i závody. Nyní zde vlastními silami čistíme, sekáme a zarovnáváme povrch tak, abychom jej celý mohli naplno využít k tréninkovým cestičkám pro nejmenší děti i pro vrcholové bajkery a cyklokrosaře. Rádi bychom i nadále pořádali veřejné i vrcholové cyklistické závody a prostě žili sportem. Žhavé téma na Jesenicku je odliv obyvatel. Zůstávají nebo se vracejí ti, kteří mají k našemu horskému regionu nějaký vztah. A ten za mě u dětí vytvářejí svými venkovními aktivitami právě sportovní kluby nebo třeba skauti.
Jak ovlivnila chod klubu současná covidová doba?
Styl rozvolňování brzda-plyn bylo něco strašného. Osobně jsem bohužel zažil i udání, kdy jsem údajně měl tréninkem dětí porušit některá opatření. My máme navíc i dost cyklistů na gymnáziu, kteří tu bydlí na internátu, což v době zavřených škol nebylo možné. A trénovat na dálku nejde, obzvlášť děti. Ale nějak jsme to zvládli. No, doufám, že to nejhorší je za námi.
V létě pořádáte příměstské tábory. Co na nich děti zažijí?
Máme za sebou teprve dvoje prázdniny s příměstskými tábory a sbíráme i zkušenosti, ale stojí to za to. Alespoň podle ohlasů rodičů i dětí. Kapacitu většinou hned zaplní děti z klubu, které mají přednost, ale přemýšlíme i o rozšíření. Tábory vedou hlavně mladí sportovci, kteří již prošli naším klubem a nyní jsou našimi trenéry. A jejich kreativita je nepředstavitelná. Starší skupina např. pochoduje na Šerák, ta mladší třeba v tu samou chvíli hledá poklad u Křížového vrchu. Den nato se jedni vydávají na kole na Lesní bar a druzí k Velkému mechovému jezírku. A odpoledne se všichni potkají na olympiádě na atletickém hřišti za gymnáziem. Děti i trenéři se za ten týden poznají zase o něco líp, což se pak třeba projeví i na běžných trénincích přes rok.
V poslední době zažívají velký boom elektrokola. Jaký na ně máte názor?
Pokud se elektrokolo správně používá, je pro většinu dnešních dospělých lidí zdravým pohybem. Ale na závodech, nebo dokonce u dětí, ho vidím opravdu nerad…
Jaké je vaše oblíbené místo v Jeseníkách, kam vyjedete rád na projížďku?
Rád se motám na novém asfaltu s málo auty okolo Staré Červené Vody, v lese pak samozřejmě na Rychlebských stezkách, o jejichž rozšíření na jesenickou stranu bych se v budoucnu rád zasadil.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
Další informace o klubu na forceteamjesenik.cz.
