Státní okresní archiv Jeseník (SOkA) patří již skoro 30 let mezi významné regionální instituce. Jak probíhá práce archiváře v dnešní digitalizované době? Jak byl SOkA postižen během povodně? O tom a mnohém dalším jsme si povídali v našem rozhovoru s vedoucí SOkA Kateřinou Jurkovou.
Před dvěma lety jste převzala štafetu po Bohumile Tinzové v čele Státního okresního archivu v Jeseníku. Jaká byla vaše profesní dráha před rokem 2023?
V roce 2011 jsem nastoupila na místo archiváře a archivního inspektora ve Státním okresním archivu Opava. Na tento čas mám krásné vzpomínky a získala jsem zde mnoho cenných zkušeností, ale vždy mě to táhlo zpět do Jeseníku. Takže když se v místním archivu uvolnilo pracovní místo po Květoslavu Growkovi, neváhala jsem a zúčastnila se výběrového řízení. V Jeseníku pracuji od podzimu 2019.
V září loňského roku vás stejně jako zbytek města zasáhla povodeň, s jejímiž následky stále bojujete. Jak situace nyní vypadá?
Rozsah povodně byl i u nás, stejně jako na řadě míst ve městě a okolí, neočekávaný a zanechal výrazné škody. Zasaženy byly všechny přízemní prostory archivu, včetně archiválií. Část vodou zasaženého materiálu je stále v přímé péči Národní knihovny a Národního archivu v Praze, kde se dokončuje vysoušení procesem lyofilizace (sušení mrazem) a probíhá dezinfekce. Protože v Jeseníku nebylo možné vytvořit vhodné podmínky pro vysoušení a následné ukládání zbývajících zasažených archiválií, byly bezprostředně po povodni odvezeny do dalších pracovišť sdružených pod Zemským archivem v Opavě, kde se o ně dosud stará tým konzervátorů a restaurátorů. Díky včasné pomoci jak všech kolegů v rámci naší organizace, Národního archivu, Národní knihovny, Národního technického muzea v Praze, tak i Moravského zemského archivu v Brně a Státního oblastního archivu v Litoměřicích a v neposlední řadě také kolegů z Vlastivědného muzea Jesenicka jsou konečné ztráty na archiváliích naštěstí minimální. Díky prozíravosti kolegyň archivářek došlo k ochránění našich nejstarších a nejvzácnějších archiválií (například fondu Rodinný archiv Priessnitz‒Ripper).
Pro veřejnost je Státní okresní archiv Jeseník nepřetržitě uzavřen již od 16. září 2024 a zatím nelze přesně stanovit termín znovuotevření. I když v omezeném režimu, stále pracujeme, reagujeme na badatelské dotazy, vyhotovujeme rešerše k úředním i soukromým žádostem, věnujeme se předarchivní péči, činnostem spojenými se zpřístupňováním a digitalizací archiválií, publikační činnosti, ve spolupráci s Vlastivědným muzeem Jesenicka tradičně připravujeme XXV. ročník svatováclavského setkání v Jeseníku. Dost času mimo naši běžnou činnost vyžaduje příprava archiválií k dezinfekci, která bude probíhat v Národním archivu v Praze od listopadu letošního roku. Mimo to probíhají stavební práce a opravy budov.
Když se řekne archivář, vybavím si člověka, který s velkou opatrností listuje zaprášenou ručně psanou knihou. Odpovídá tato romantická představa ještě realitě? Nebo jak pracujete v dnešním digitalizovaném světě?
Přestože digitalizace a zpřístupňování archiválií na internetu patří mezi priority současného archivnictví, je pořád úloha archiváře nezastupitelná. Právě archiváři totiž onen zaprášený materiál vybírají od původců, zpracovávají, popisují, třídí, ukládají a převádějí do digitální podoby tak, aby se stal přístupným v digitálním světě. Výrazně se sice změnily prostředky a metody archivářovy práce, ale princip zůstává stejný.
A co za 100 let? Dokážete si představit, jak naši dobu budou zkoumat naši potomci?
Jen za dobu mého působení došlo v archivnictví k ohromným změnám a posunu. Zájemci už dnes mohou studovat například matriční knihy, kroniky či operáty sčítání obyvatel na internetu z pohodlí domova. Okruh badatelů se tímto významně rozšiřuje a každoročně rostou počty návštěv našich webových stránek i ze zahraničí. V rámci tradičních archivních studoven naopak vnímáme úbytek návštěvníků a předkládáme menší množství listinných archiválií než dříve. Nutno říct, že celý tento proces digitalizace má svůj zásadní význam právě při ochraně samotných archiválií, které nejsou tak často vystavovány nepříznivým vnějším podmínkám, a tím se výrazně prodlužuje jejich životnost pro budoucí generace. Protože už dnes řada původců (státní organizace, územně správní celky, příspěvkové organizace atp.) vytváří dokumenty v digitální podobě, lze předpokládat, že studium archivních pramenů a knih naší doby bude probíhat prioritně v digitálních badatelnách. Umělá inteligence, se kterou už také v našem oboru pracujeme, v brzké budoucnosti v rámci digitálních badatelen dokáže přečíst i písma, která studenti historických oborů dříve studovali i čtyři semestry, a výsledný text jim přeloží do požadovaného jazyka. To všechno podle mého názoru otevře zcela nové možnosti bádání a zkoumání pramenů, které právě vzhledem k jejich složitosti, časové náročnosti nebo i velkým vzdálenostem dosud nikdo nestudoval.
V příštím roce SOkA oslaví 30 let od svého vzniku. Plánujete k tomuto výročí nějaké aktivity?
Oslavu 30. výročí založení současného jesenického archivu vzhledem ke stávající situaci plánujeme až při příležitosti Mezinárodního dne archivů, který se každoročně koná 9. června. Pevně věřím, že v tu dobu se nám již podaří otevřít SOkA Jeseník pro veřejnost a připravit zajímavý program, o kterém budeme včas informovat.
Na začátku rozhovoru jste zmínila, že vás něco táhlo zpátky na Jesenicko. Co to bylo?
Jednoduše kořeny. Jsem jesenická rodačka, navštěvovala jsem zdejší základní školu a později i osmileté gymnázium. Žije zde celá naše rodina a přála jsem si, aby tady vyrůstal i náš syn. Nezřídka si stýskám, že je život tady komplikovanější a složitější než na jiných místech v Česku. Ale jsem tady doma.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
