Lezení nepatří mezi tradiční, masové sporty, ale stejně jako například běh či plavání se řadí mezi aktivity, které člověk dělá od pradávna. O tom, kam se tento sport posunul za poslední roky a jak se mu daří v Jeseníku, jsme si popovídali s Davidem Migalem, předsedou klubu HOROLEZCI Jeseník.
Lezení bychom nezařadili mezi nejrozšířenější sporty, přesto si jej mnoho místních mohlo vyzkoušet v hodinách tělesné výchovy či v lezeckém kroužku v tělocvičně místního gymnázia. Jak jste se k lezení dostal vy?
Na vysoké škole v Praze jsme v rámci předmětu „Sport v přírodě“ měli kurz, kde bylo i lezení. Zde jsem si k tomu čuchnul a pak už to bez něj nešlo vydržet. V té době jsem ještě hodně aktivně hrál basketbal, který ale nakonec úplně ustoupil, a každá volná chvíle již patří lezení.
Pokud někdo z našich čtenářů nikdy neviděl lezce v akci, minimálně si vybaví film „Jak dostat tatínka do polepšovny“. Je to samozřejmě určitým způsobem pohádka, ale vykresluje lezení tak, že je postaveno především na dobrodružné povaze, kamarádství, důvěře a společném zdolávání překážek. Je toto reálný obraz tohoto sportu dnešní doby?
Pořád zde tyto vlastnosti hrají důležitou roli. Máme tu ovšem dva směry. Ten tradiční, kde se člověk pohybuje hlavně v přírodě a na skalách s prožitky podobnými jako ve zmíněném filmu. Druhým je sportovní lezení, při kterém už jde o sportovní alchymii a dřinu. Já se snažím u svých svěřenců propojit obojí dohromady, aby pro ně lezení nebylo jen pouhým sportem, ale opravdovým životním stylem.
Sportovní lezení se dostalo na olympijské hry v Tokiu, to je velký úspěch pro tento sport. Co může do budoucna přinést pro jeho rozvoj?
Průlomem bylo právě to, že se před pěti lety rozhodlo o zařazení lezení na tokijské hry. Rozběhlo se něco, co už nyní nelze zastavit a tento sport skáče mílovými kroky kupředu. Mění se forma samotného lezení, vylepšují se chyty, více se podporuje talentovaná mládež a pečuje se také o rozvoj trenérů. V této době se zároveň prohloubil rozdíl mezi lezením jako sportem a horolezením v horách a velehorách. Přesto si myslím, že i pro horolezení to bude do budoucna velký posun vpřed.
Podívejme se na odbornější stránku tohoto sportu, ono totiž není lezení jako lezení. Přibližte nám základní větve tohoto sportu, případně v jakých disciplínách se soutěží?
V Tokiu se bude bojovat pouze o jednu sadu medailí, a to v trojkombinaci tří rozdílných disciplín. Už to je trochu paskvil, který byl na začátku hodně kritizován. První je lezení na rychlost po patnáct metrů dlouhé stěně v mírném převisu na standartní cestě, která se nemění. Ti nejrychlejší muži to zvládnou za necelých šest sekund a ženy okolo sedmi sekund. A věřte mi, že to je opravdu kalup. Další je bouldering. Tato disciplína je dnes plná dynamických skoků a přeběhů kombinovaných s vyvažovacími prvky, ale nechybí ani převislé silové pasáže. Během soutěže budou muset lezci zvládnout tři různé bouldry na čtyři metry vysoké stěně. Za mě je to určitě divácky nejzajímavější část olympijského lezení. Královnou sportovního lezení je obtížnost. Ta je zařazena jako poslední.Na převislém profilu vysokém okolo patnácti metrů je postavena cesta, kterou závodníci musí zvládnout za šest minut. Takhle nějak bude vypadat finále v Tokiu, kde se představí ti nejlepší.
Když se zeptám konkrétně na sportovní lezení, je drahým sportem? Jaké vybavení potřebuje lezec – začátečník?
Pokud si člověk zajde na komerční stěnu ve velkém městě, nic nepotřebuje, protože mu to tam vše půjčí. Jedná se o sedák, lezečky, lano, jistící set a pytlík s magnéziem, to vyjde na cca dvě stě padesát korun. Když si to chcete jen zkusit, tak to určitě doporučuji. Cena za zakoupení takového setu je totiž okolo tří tisíc korun. Co ovšem nesmíte vynechat je hodina s instruktorem. Lezení je relativně bezpečný sport, ale musíte umět vše správně. I náš klub vypisuje každoročně kurzy lezení jak na umělé stěně, tak ve skalních terénech. Vše můžete najít na stránkách hojesenik.cz. V rámci tohoto kurzu vám veškeré vybavení půjčíme a odnesete si ty správné základy od certifikovaných instruktorů. A když si potom lezení zamilujete a budete chtít lézt v horách, počítejte s tím, že se výbava vyšplhá do desetitisíců.
Jak si na tom stojí jesenická mládež v porovnání se zbytkem republiky?
Co se týká boulderingu a lezení na obtížnost, patříme k širší špičce, která se pravidelně umísťuje ve finále Českého poháru mládeže. Do finále každého závodu se dostane jen osm nejlepších. V loňském roce se dokonce dva naši svěřenci umístili v celkovém pořadí na hezkém šestém místě ve svých kategoriích. Byla to Mia Migalová (kategorie U12) a Matěj Braun (kategorie U14). Tím se také probojovali do nominace mezi talentovanou mládež v rámci sportovních středisek mládeže pod hlavičkou Českého horolezeckého svazu. Kromě toho se snažíme pracovat i se staršími, třeba v rámci Gymnázia Jeseník rozvíjíme talenty v oboru sportovní příprava se zaměřením na sportovní lezení. Zde se nejlépe v kategorii do 18 let umístila Gabriela Čermáková na desátém místě.
Více než dvacet let pořádáte v jesenické hale závody Jeseník Cup. Jak se ročníky vyvíjely?
Závody v mládežnických kategoriích pořádáme už od roku 1994. Organizace se nám daří tak, že v roce 2018 si nás Český horolezecký svaz vybral jako pořadatele pro finále Českého poháru mládeže do 14 let. V roce 2019 jsme u nás dokonce pořádali Český pohár v boulderingu pro všechny dospělé i dětské kategorie. Myslím, že díky naší základně členů jsme schopni něco takového dělat a hostit republikovou špičku.
Jak vás zasáhla aktuální koronavirová situace, která trvá již více než rok?
To, co se teď děje, devastuje celý sportovní život. Ztratili jsme kontakt se všemi dětmi v našich lezeckých kroužcích a se závodními dětmi můžeme trénovat maximálně a pouze venku. To, o co jsme se snažili a co jsme dokázali za více než deset let, se během jednoho roku zhroutilo a bude se jen těžko obnovovat. A jelikož daná situace stále trvá, je vše ještě děsivější.
Co byste závěrem vzkázal fanouškům lezení v Jeseníku?
Pokud lezete, užívejte si každou minutu. Ať je to na stěně, ve skalách či na horách. Pokud si chcete lezení vyzkoušet, zavolejte, napište nebo dorazte za námi na stěnu. Všechny informace najdete na www.hojesenik.cz.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
Další informace o klubu na www.hojesenik.cz.
