V říjnu 1948 vznikla při Kulturním družstvu první veřejná instituce poskytující hudební vzdělání. U zrodu Hudebního učiliště, jehož prvním sídlem byla budova Lidového domu (dnešní divadlo), stál Rudolf Botur spolu s několika dalšími kolegy. O historii, ale také současnosti jsme si povídali s ředitelem ZUŠ Jeseník Tomášem Uhlířem.
Od roku 1948 škola ušla dlouhou cestu, ale vždy byla úzce spjata s životem v regionu. Škola vzdělává na 780 žáků na několika pracovištích v Jeseníku, ale také v České Vsi, Lipové-lázních a Mikulovicích. Jak vnímáte roli školy ve společnosti v dnešní době?
Role školy „ZUŠek“ je nesmírně důležitá. Základní umělecké školy i v těch od kulturních center nejvzdálenějších místech jsou nejen nositeli tamějšího kulturního života, ale též důležitým a nezastupitelným zázemím pro pěstování a rozvoj všeobecného estetického cítění mládeže. Dovednost, kterou si žák ze ZUŠ odnáší, je, že vlivem umělecké činnosti se učí soustavnosti, dlouhodobé činnosti a trpělivosti.
Cílem základních uměleckých škol je rozvíjení nadání dětí od předškolního věku pod vedením kvalifikovaných pedagogů a odborníků, jejichž snahou a posláním je nejen vychovávat výborné muzikanty, výtvarníky, grafiky, herce či tanečníky, ale zároveň učit děti lásce k umění, které je bude provázet po celý život. Návštěva ZUŠ navíc, na rozdíl od volnočasových aktivit, kam jsme často mylně zařazování a veřejností vnímáni, podporuje smysluplné a kvalitní trávení volného času.
Škola jde stále s dobou, jaké novinky posledních let byste zmínil?
Před několika lety jsme otevřeli předmět Elektronické zpracování hudby a zvuková tvorba (práce se zvukem, nahrávání, ozvučování akcí), před dvěma lety pak Počítačovou grafiku. V letošním školním roce jsme nabídli zájemcům studijní zaměření Hra na cimbál. V hudebním oboru tak vyučujeme všechny nástroje, kromě hry na harfu a dudy.
Co se týče oprav budov a investic do vybavení školy, využili jsme kromě prostředků od zřizovatele především prostředků ze Šablon. Máme vlastní koncertní sál v Kapli, zrekonstruovanou budovu výtvarného oboru na ulici Alšova se špičkovým vybavením nejen pro počítačovou grafiku (tablety, 3D tiskárna, grafické programy), krásné učebny výtvarného oboru, učebnu počítačové grafiky a kreslírnu. Na Březinově ulici v suterénu máme vybavenou učebnu bicích nástrojů a chystáme zde i nahrávací studio. Orchestry a soubory mají své zkušebny, dochází k nákupům a modernizaci nástrojového parku, v každé třídě je počítačové vybavení. V Kapli máme osvětlenou a nazvučenou scénu, teď nový klavír…
Stěžejní roli ve vzdělávání pak hraje učitel. Říká se, že být učitelem není práce, ale poslání. Jak to vnímáte vy u sebe a svých kolegů?
Každá práce má zvláštní specifika, podobně tak jako práce pedagogická v základním uměleckém školství. Práce učitele zahrnuje roli vzdělávací a výchovnou. Výuka a výchova uměním v dětech nejlépe rozvíjí většinu vlastností, které jsou nezbytné pro jejich úspěšnou orientaci v moderní společnosti.
Při současném způsobu života záleží hodně na kvalitním pedagogickém vedení, motivaci a nadšení pro věc. A takové pedagogy, kteří jsou vzorem pro své žáky (působí jako hráči v různých kapelách, jsou členy hudebních či výtvarných seskupení atd.), u nás na škole máme.
Vzdělávání v ZUŠ není jen výuka ve škole, ale také účast na výstavách, soutěžích či koncertech. Mnoho žáků také mělo možnost vyrazit s orchestry nejen po Česku, ale také různě po světě, kde skvěle reprezentovali naše město. Kam jste se v posledních letech podívali?
Ten výčet by byl velmi obsáhlý. Pokud budu brát posledních deset let, tak s Dechovým orchestrem mladých jsme se zúčastnili např. festivalů a soutěží v Číně, Španělsku, Polsku, Itálii či Řecku. Smyčcový orchestr navštívil a úspěšně reprezentoval v Polsku, Itálii, Slovensku, Francii či Bulharsku. Kytarový orchestr pak např. ve Francii, Chorvatsku, Slovensku či Rakousku. Musím samozřejmě zmínit i vystoupení žáků v Jeseníku a okolních obcích, pravidelné koncerty v lázních či účast na mezinárodních projektech a výstavách.
Pojďme do současnosti. Jaké akce v rámci blížících se oslav připravujete?
Oslavy 75 let ZUŠ Jeseník se uskuteční od 1. listopadu. Program bude velmi pestrý. Od vernisáže výstavy žáků výtvarného oboru, přes koncerty všech orchestrů, souborů, sborů, nebude chybět koncert žáků klavírního oddělení či koncert bývalých absolventů naší školy, den otevřených dveří a žákovský koncert, koncert učitelů či závěrečné finále v sobotu 25. listopadu na budově IPOS, kde zazní mj. v premiéře Gospelová mše v podání sborů a zpěváků z celého Jesenicka, a to za doprovodu Dechového orchestru mladých. Sledujte speciální plakáty, web a Facebook. Už nyní všechny co nejsrdečněji zveme.
V kapli se 2. října objevil nový klavír, který jste získali díky projektu Piana do škol Nadace Karla Komárka Family Foundation. Polovinu prostředků na pořízení klavíru darovali místní obyvatelé. Co na tak výraznou podporu říkáte?
My si toho samozřejmě velmi vážíme. Moc nás podpora občanů a firem těší a jsme na všechny dárce velmi hrdí. Mám obrovskou radost z toho, že se v krátké době na Jesenicku podařilo za pomoci jednotlivců z řad rodičů, žáků či návštěvníků našich koncertů, ale rovněž sponzorů a obcí, vybrat příspěvek na nové piano značky Petrof. Velké poděkování patří rovněž rodinné nadaci Karla Komárka za velkolepý projekt, který pomáhá k rozvoji hudebního talentu žáků v celé ČR!
Většina z nás si myslela, že umění je výsostné území lidských bytostí. Postupně ale AI skládá písně, vytváří obrazy, píše knihy. Co AI a pedagogika?
Já si myslím, že umělé inteligenci se ve školách nevyhneme. Vzdělávání i na školách našeho typu promění, ale učitele nikdy nenahradí. Těžko se pomocí ní žák naučí hře na hudební nástroj. Dokážu si ale představit, že může pomoci např. ve výtvarném oboru, v grafice, v literárně-dramatickém oboru, v notačních programech či při skládání písní.
Pozice ředitele jakékoli organizace je náročná profese, která žádá vysoké nasazení. Jak ve volných chvílích dáváte hlavě i tělu odpočinout?
Volné chvíle trávím hlavně s rodinou. A budete se divit, ale jakýmsi odpočinkem a odreagováním od papírování a manažerské práce je pro mne i výuka žáků, které mám v úvazku. Srdeční záležitostí je pak samozřejmě práce s dechovým orchestrem.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
