Po zářijové povodni se do pomoci místním postiženým obyvatelům zapojilo mnoho subjektů, jesenický děkanát a místní farnosti nebyly výjimkou. O této krizové situaci, ale i o běžném chodu místní římskokatolické církve, jsme si povídali s jesenickým děkanem Stanislavem Kotlářem.
Pane děkane, pro začátek, aby se náš čtenář zorientoval, co znamená, že jste „děkanem“? Jak vlastně organizačně funguje katolická církev v Česku?
Když se řekne děkan, tak si snad každý představí toho, který stojí v čele fakulty na vysoké škole. Sídlo děkana se nazývá děkanát, tyto názvy přišly z církevního prostředí (univerzity byly ve středověku církevní instituce). Takže v katolické církvi několik farností tvoří dohromady děkanát a v čele je děkan. Děkanát Jeseník je rozlohou stejně velký jako okres Jeseník, až na Ostružnou, která spadá už do děkanátu Šumperk. Několik děkanství pak tvoří diecézi v čele s biskupem. Přestože Jesenicko patří do Olomouckého kraje, tak zdejší farnosti spadají pod Ostravsko-opavskou diecézi.
V září letošního roku nás na Jesenicku zasáhla ničivá povodeň. Jak prožívala tento čas vaše farnost a děkanát?
V Jeseníku jsou dva právní subjekty, jejichž zřizovatelem je biskupství, a to katolická charita a farnost. Každá má své pole působnosti, zatímco posláním charity je nabízet pomoc v oblasti sociální a zdravotní, pak farnost spíš v oblasti duchovní. Charita Jeseník, pokud vím, rozdala asi 200 rodinám na Vidnavsku 10 mil. korun, bezplatně zapůjčila 150 vysoušečů a vykonává velkou škálu materiální pomoci od potravin, přes oblečení a celou řadu služeb. Byli ale také lidé, především z řad přátel a známých, kteří chtěli pomáhat přes farnost a zaslali na farní účet 4,8 mil. korun, které byly rozdány 130 rodinám přímo zde na Jesenicku. Na faře se také během měsíce vystřídala asi stovka dobrovolníků, kdy jsme společně pomáhali postiženým zde v Jeseníku, ale především v České Vsi, kde jsme nabídli prostory kostela jako humanitární sklad. V Mikulovicích pak pomáhala skupina 30 starších ministrantů a v České Vsi skupina kněží.
Jak jste zmínil, v posledních měsících jste toho pro místní udělali mnoho. Co vaše farnost přináší místním občanům v běžných, klidných časech?
Na farní zahradě se scházejí skauti, v kostele se pořádají koncerty, v budově fary je pobočka mateřské školy Karla Čapka, kterou v tomto školním roce pronajímáme městu zdarma. Tento kraj má velkou budoucnost díky přírodě a turistice, a proto jsme také vybudovali opatření (jako je např. kamerový systém), aby kostel mohl být během dne otevřen ke ztišení, modlitbě, ale také k prohlídce. V létě se snažíme, aby tam byly výstavy fotografií, a jsme velice mile překvapeni, kolik turistů během sezony farní kostel navštíví. Od jara do podzimu to je zhruba 15 000 návštěvníků. Hlavní činností ale samozřejmě je pro nás duchovní služba pro zdejší věřící, i když poměrně často se setkáváme s tím, že i lidé mimo církev chtějí požehnat byt, pohovořit si apod.
V první otázce jste zmínil organizační fungování církve. Jak je to s finanční stránkou vaší farnosti? Jak toto funguje?
Společně s otcem Petrem, který je zde kaplanem, spravujeme šest farností – Jeseník, Česká Ves, Supíkovice, Velké Kunětice, Stará Červená Voda a Černá Voda, což přináší také starost o sedm kostelů a tři farní budovy. Každá farnost musí být finančně soběstačná. Některé mají finance pouze z pravidelných příspěvků farníků, některé mají příjmy z pronájmů polí nebo budov. Když jsem zmínil, že musí být finančně soběstačné, myslel jsem na svůj běžný provoz. Pak je tu ale starost o stavby nebo inventář, které jsou prohlášeny za kulturní památku ČR a musí se k nim přistupovat jako k památce chráněné zákonem o stání památkové péči. To znamená, že ji nemůžeme nechat zničit, ani jiným způsobem se jí zbavit, i když ji třeba nepotřebujeme. Restaurování takových památek a jejich údržba šplhá zpravidla do milionů a není v síle farnosti je hradit jen z vlastních zdrojů. Samotný zákon o památkové péči počítá se spoluprací státu, kraje a obcí na obnově tohoto kulturního dědictví.
Zmínil jste kulturní památky, jejich údržba je dosti finančně náročná. Jak sháníte prostředky na to, aby místní kostely či kapličky, které máte ve vlastnictví, byly stále v dobrém stavu?
Naštěstí nám s tím pomáhá stavební oddělení na biskupství a jde opravdu o hledání doslova všech možných zdrojů. Jsou to např. Česko-německý fond budoucnosti, Olomoucký kraj, ministerstvo kultury, biskupství Ostravsko-opavské, obce, místní akční skupiny apod. Ale bohužel nám někdy nezbude než spoléhat na velkorysou štědrost farníků nebo dárců. V uplynulých dvou letech se např. restauroval hlavní oltář, který je významným dílem firmy Kutzer z Horního Údolí. Restaurování této významné památky stálo 1,5 milionu a vše hradila farnost z darů, bez jakékoli dotace.
Blíží se nám začátek nového roku, chtěl byste závěrem něco vzkázat naším čtenářům?
Povodně přinesly nejen bolest a ztráty, ale také neskutečně krásné příběhy lidské solidarity, obětavé lásky a ochoty pomáhat. Bylo to jako světlo, které vstoupilo do temnoty lidského srdce. Přál bych nám všem občanům Jeseníku, aby tato solidarita a ochota pomáhat jeden druhému v nás zůstala. Hodně zdraví, radosti, pokoje a Božího požehnání v novém roce 2025!
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
