Jesenický sport v posledních měsících ukazuje svoji špičkovou kvalitu. Naposledy se ukázal jesenický klub jiu-jitsu, který získal na Mistrovství Evropy v Itálii tři nejcennější kovy a jedno druhé místo. O tomto úspěchu, ale i o celé filozofii klubu, jsme si popovídali s předsedou klubu a trenérem Rostislavem Ivanem.
Bojová umění a sporty mají velké množství odvětví, jak byste charakterizoval jiu-jitsu?
Jiu-jitsu je tradiční japonské bojové umění, jehož kořeny sahají až do devátého století. Je to obranné bojové umění, které využívá kopů, úderů, různých hodů k neutralizaci útočníka. Důležitou roli hraje také kinetická energie protivníka, která je pomocí džu džucu využita proti němu samému. Je to také bojové umění i pro boj se zbraní.
Jaký je rozdíl oproti karate či judu?
U karate se převážně používají údery a kopy, což můžeme chápat jako obranu, u které je potřeba dodržovat určitý odstup od protivníka. Oproti tomu judo je pravý opak. Tady naopak jde o kontakt se soupeřem, kdy je potřeba správného úchopu či držení, aby došlo co nejrychleji k hodu, strhu nebo porazu protivníka na zem. Jiu-jitsu můžeme chápat jako bojové umění, které je sloučení několika různých stylů boje člověka proti člověku, jako například právě karate a judo.
Jak probíhají závody v jiu-jitsu? Co se během nich hodnotí?
Byť je jiu-jitsu bojové umění, které je užíváno na sebeobranu proti různým druhům napadení i se zbraní, tak závody probíhají ve stylu řízeného boje (randori). Je to hlavně z důvodu bezpečnosti závodníků, u kterých by během přímého boje bez omezení došlo s největší pravděpodobností k úrazu. U závodů v jiu-jitsu nebo v self defense (sebeobrana) je kladen důraz na reálnost provedených technik. Tzn. partner soutěžícího, který provádí napadení, musí co nejreálněji a dostatečně rychle útočit, přičemž obránce (hodnocený závodník) na tento útok reaguje obranými technikami. Je hodnoceno více věcí: rychlost a reakce na útok, efektivita prováděných technik, technická vyspělost (náročnost).
Jak jste se k tomuto sportu dostal vy osobně?
Už je to nějaký ten pátek (33 let), kdy jsem se přihlásil do vznikající školy karate u nás v Jeseníku. No a při této vzpomínce na doby dávno minulé vidím, že už nejsem ten kluk, který si myslel, že po prvním tréninku budu jako Bruce Lee. Během času jsem se dostal také k technikám kung-fu či musado, nakonec jsem zakotvil ve škole BUDO Jeseník. Tady jsem začal s jiu-jitsu a postupně si rozšiřoval obzory v technikách sebeobrany. Po několika letech sbírání zkušeností a také zvyšování úrovně technické vyspělosti (z žáka na mistra = černý pás) jsem dospěl k rozhodnutí si otevřít vlastní školu (oddíl). Už je to osm let, co se stala myšlenka realitou. Dnes jsem stále jako hlavní trenér v oddíle Jiu-jitsu Jeseník.
Pro mnoho lidí je impulsem pro první seznámení s bojovými sporty sebeobrana, která je základem vaší výuky. Co se mohou vaši svěřenci během výuky naučit?
Výuka sebeobrany má více bodů. V prvé řadě by si měl člověk uvědomit, že i po pravidelném tréninku se nestane supermanem. Ale může si zásadním způsobem pomoci ve chvíli, kdy už není jiné východisko než technika obrany. Je to neustálý dril a opakování technik spolu s posilováním. To, co je na boji, respektive sebeobraně důležité, je psychika! Tu si posílíte právě při výuce na tréninku, kde se snažíme přiblížit k realitě běžných útoků. Používáme při tom techniky různých bojových umění a sportů, jako např. jiu-jitsu, karate, judo, aikido, brazilské jiu-jitsu, musado a další.
V jaké věku začínají vaši svěřenci s tréninkem?
Nábory nových členů (žáků) probíhají od září do listopadu každý rok. Samozřejmě klademe si určité nároky při výběrů nováčků. Jedná se hlavně o věk, který je při výuce sebeobrany do jisté míry důležitý. A to z důvodů pochopení problematiky aplikace technik na různé útoky, tak aby cvičenec pochopil souvislosti, proč konkrétně tato obrana je efektivní. Proto je limit spodní hranice věku nového člena mezi 9 a 10 lety.
Kde trénujete?
Trénujeme v pronajatých prostorách, které jsme si vybavili pro výcvik bojových umění a sportů. Tréninky máme standartně v úterý a pátek od 18.00 do 20.00. Jelikož máme prostory k dispozici bez omezení, tak si tréninky rozšiřujeme individuálně podle potřeb příprav na zkoušky nebo závody.
Jak váš oddíl ovlivnili dva roky spojené s pandemií covidu-19?
Tyto dva roky ovlivnily spousty věcí. A sport není výjimkou. Nicméně musíme to tak brát a není možné brečet nad rozlitým mlékem. Změny tady jsou! Hlavně v přístupu mladých lidí ke sportu, nebo lépe řečeno k pohybu obecně. Tady jde vidět nový trend motivace spojený s použitím sociálních sítí.
Na Mistrovství Evropy jste získali čtyři cenné kovy – dvě zlata vy a zlato se stříbrem vaše svěřenkyně Tereza Hošková. Jak jste se na závody připravovali?
Jak to jen šlo! V prvé řadě jsme se dohodli s našimi kolegy a přáteli ze školy v Zátoru u Krnova. Tady byl prapůvod myšlenky vyzkoušet naše schopnosti na mezinárodním poli. Nebývá ve zvyku, že by šlo všechno hladce. Ani my jsme nebyli výjimkou! Museli jsme zkombinovat naše volna v zaneprázdněném programu. Pro holky to byla škola, a dokonce i maturitní zkoušky. A u mě a kolegy závodníka Adama Dovrtěla přibyl problém, jak trávit čas na přípravu a neodsunout na druhou kolej zbytek svěřenců. Trénovali jsme během společných tréninků s ostatními. Taky o sobotách a nedělích. Ale v tom určitě jsme nebyli výjimkou proti komukoli, kdo se připravoval na nějaké závody.
Bojovým sportům a uměním se věnujete již třicet let. Co vám daly do života?'
Každý má v životě potřebu vypnout, relaxovat nebo prostě jen vypustit páru. V tomto ohledu hraje pohyb v podobě sportu velkou úlohu. Já mám již několik let bojové sporty. Tady jsem doma a zde umím relaxovat! Mohlo by se říci, že je to cesta života, při které člověk najde své druhé Já. Ale to zacházíme do přílišného filozofování. Pokud si dokážeme najít v dnešní uspěchané době trochu toho času na sebe, a při tom mít otevřené oči a mysl, tak je to dobrá cesta!
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
Další informace o klubu na facebookovém profilu Jiu-Jitsu Jeseník.
