HISTORIE: 125 let rozhledny Zlatý chlum

HISTORIE: 125 let rozhledny Zlatý chlum

Na kamennou rozhlednu s výškou 26 metrů vystoupal alespoň jednou snad každý obyvatel města. Ale jakou má tato stavba historii? Jaké jsou počátky turismu v Jeseníkách? O tom jsme si v našem rozhovoru popovídali s Matějem Matelou, etnografem Vlastivědného muzea Jesenicka.

Rozhledna na kopci Zlatý chlum byla slavnostně otevřena 3. září 1899. Kdo se o stavbu rozhledny zasloužil?
Byl to Moravsko-slezský sudetský horský spolek, první turistické sdružení v Jeseníkách, které vzniklo z podnětu Priessnitzova zetě Johanna Rippera a notáře Edmunda Rudolpha 26. dubna 1881 ve zdejším Hotelu Krone, dnešním Hotelu Koruna. Tímto dnem se začínají psát dějiny turistiky v našem regionu. Kromě jiného organizovali členové spolku výstavbu rozhleden. Jejich nejznámějším počinem se stala samozřejmě legendární kamenná věž na Pradědu, otevřená roku 1912, ale ještě před ní, v roce 1898, vyrostla na vrcholu Biskupské kupy 18 m vysoká rozhledna, která na počest 50 let panování císaře Františka Josefa I. dostala jeho jméno. Jesenická sekce spolku se nechtěla nechat zahanbit, a proto začala spřádat plány na vlastní rozhlednu, kterou situovala na Zlatý chlum, německy Goldkoppe. Projekt vypracoval Eduard Zelenka, ředitel kamenické školy v Supíkovicích, a stavbou byli pověřeni Alois Nitsche a Franz Gröger. Práce zahájili v srpnu 1898 a již za rok proběhlo otevření. Protože pojmenovat vyhlídkovou věž po Jeho Veličenstvu by se již nehodilo, dostala název Freiwaldauer Warte, tedy Věž Jeseničanů.
Po roce provozu rozhledny dal jesenický lesmistr Adolf Medritzer podnět k vybudování dřevěné chaty, která by sloužila nejen turistům, ale i členům spolku. Idea byla schválena a dělníci se pod vedením tesařského mistra Kreipela pustili do díla. Chata byla otevřena 29. května 1902 a pojmenována po lesmistru Medritzerovi, tj. Medritzer-Hütte.

Vybudování rozhledny souvisí s počátky turismu v Jeseníkách. Jak vypadaly první roky tohoto odvětví v Jeseníku a jeho okolí?
Současným turistům by toto období připadalo přinejmenším úsměvné, protože ke skutečné vysokohorské turistice mělo poměrně daleko. Vedení spolku totiž zprvu pořádalo nenáročné výšlapy, které se vzhledem ke slavnostnímu oblečení účastníků podobaly spíše společenským událostem typu plesu. Někdejší archivář a známý vlastivědec Květoslav Growka je příznačně nazývá „salónními turisty“. Přímo do hor se tehdy měšťané ještě moc nepouštěli, a to z prostého důvodu: značené stezky neexistovaly a nikdo vysokohorské prostředí moc neznal. Nikdo, až na jednu skupinu: lesníky. Právě s představiteli této profese proto sudetský spolek zanedlouho navázal úzkou spolupráci a za pomoci hajných a fořtů vytvořil během několika let úctyhodnou síť vysokohorských cest propojujících zejména hlavní jesenický hřbet se sídly v údolích. Ony typické obdélníkovité, diagonálně půlené značky kreslili většinou mladší, sportovně zdatnější členové nebo právě lesníci, kteří do spolku v nemalé míře vstupovali.

Po 2. světové válce mnoho míst na Jesenicku upadalo. Jak na tom byla rozhledna a chata?
Výměna obyvatelstva se dotkla i tohoto místa. Útulna pozvolna chátrala a k tomu se do ní pustili vandalové. Ti o Vánocích 1955 způsobili požár, v jehož důsledku objekt vyhořel. V současnosti po Medritzerově chatě zůstala jen nepatrná torza základového zdiva. Nalézala se v místech, kde si dnes návštěvníci mohou rozdělat oheň a posedět na lavičkách. Rozhledna měla větší štěstí. S její údržbou to sice v prvních poválečných desetiletích také nebylo úplně veselé, nicméně v 70. letech proběhla řada oprav, díky nimž byla věž zachráněna pro budoucí generace.

Když se ponoříme zpět do historie, jak přišel kopec Zlatý chlum ke svému jménu?
Zlatý chlum je výborným dokladem známého rčení „nomen omen“. Název mu daly zlaté žíly, které se nacházejí v jeho podzemí. Těžba zlata v této lokalitě je kapitola sama pro sebe, kterou mimo jiné připomíná i naučná stezka o šesti zastaveních.

Rozhledna je dnes vyhledávaným turistickým cílem s přibližně deseti tisíci návštěvníky ročně, a patří tak mezi nejoblíbenější místa v Jeseníkách. Vede k ní několik turistických tras. Kterou z nich máte vy osobně nejraději?
Modrou, vedoucí ze Smetanových sadů. U Mločího pramene si připomenu někdejšího velkého jesenického starostu Josefa von Ursprung, po němž toto místo kdysi neslo jméno, na Křížovém vrchu pak musí přijít nezbytné doplnění paliva.

Řekl byste, že rozhledna patří k symbolům Jeseníku a okolí?
Jednoznačně, dokonce si troufám tvrdit, že spolu s lázněmi a Vodní tvrzí k těm úplně nejtypičtějším. Je to podle mě do značné míry proto, že drtivá většina místních má s touto lokalitou spojenou řadu zážitků, vzpomínek, pocitů. Pro příklad nemusím chodit daleko. Když jsme se na jaře 2018 přestěhovali do Jeseníku, Zlatý chlum byl naším vůbec prvním výletem. Mysleli jsme si tehdy s manželkou, že kráčíme dva, ale už byl na cestě třetí výletník…

Za rozhovor děkuje Jan Mrosek