Bikros sice nepatří mezi masové sporty, ale v Jeseníku se řadí již přes dvacet let mezi tradiční sportovní odvětví, které se dokonce pyšní účastí na olympijských hrách. O tom, jak je na tom bikros v současné době a mnohém dalším, jsme si popovídali s trenérem Vojtěchem Cézou.
Kola BMX se u nás objevují již od 80. let, jak byste popsal samotný sport bikros?
Bikros je sport, kde mezi sebou soupeří osm jezdců, kteří se snaží projet co nejrychleji dráhu s množstvím různých skoků. Od malých až po ty velké, které mohou klidně mít i 10 metrů. Dráha začíná startovní rampou, vysokou 3 až 5 metrů. Má zpravidla 3 nebo 4 zatáčky, dnes už většinou vyasfaltované nebo zpevněné (vysypané šotolinou). Ale to hlavní je, že bikros je a byl pro mnoho lidí odrazovým můstkem do dalších cyklistických nebo motoristických disciplín.
Bikros patří mezi kontaktní sporty. Jaká jsou pravidla kontaktu mezi závodníky?
Kontakt je samozřejmě povolen, často k němu i dochází, hlavně v zatáčkách, kde se dá velmi dobře využít taktika a předjet nebo zpomalit soupeře. Ale samozřejmě to má i svá pravidla. Například kopání do tohoto sportu rozhodně nepatří, jde spíše o kontakty loket na loket. Jezdci se ale snaží kontaktům většinou vyhnout, protože kolikrát z toho je pád a někdy opravdu ne zrovna pěkný.
Co považujete za největší sportovní úspěch v historii klubu?
Účast Romany Labounkové na Olympijských hrách v Londýně v roce 2012 byla mimořádným počinem. Na samotných Hrách ji fandili nejen členové našeho klubu, ale i celé město. Účast bikrosu na olympiádě je celkově velkým posunem pro náš sport, v televizi jej měla řada lidí možnost poprvé vidět a dozvědět se, že existuje. A pro spoustu z nich to mohl být impuls k tomu, aby se bikrosu sami začali věnovat.
Pojďme do současnosti, která je také velmi úspěšná. Jak si vedou vaši svěřenci?
Určitě máme úspěchy i v současnosti, máme stále skvělé jezdce, kteří dokáží zajet velmi krásné výsledky. Máme i jezdce, ve kterých vidím velký potenciál, ale bohužel, za ty dva roky, co teď bikros trénuji, tak je nás méně a méně. A to se pak špatně trénuje, když nemají s kým na domácí půdě poměřovat své síly. Ale i to ke sportu patří, že zájem přichází v určitých vlnách. My ale pracujeme na tom, abychom naši základnu zase rozšířili.
V jaké věku se začíná s tréninkem či závody?
S tréninkem se může začít i klidně na odrážedle. Takže spodní hranice není, ale většinou na závody chodí děti, kterým jsou 4 roky. Jednoho takového odvážlivce máme zrovna teď v oddíle. Čím dříve se začne, tím je to lepší, alespoň si vše osahá a s přibývající rychlostí nemá takový strach jako ti, kteří začnou třeba až ve dvanácti.
Bikros je letním sportem, jak se připravujete se svými svěřenci během zimního období?
V zimě se většinou chodí do tělocvičny, kde se hrají kolektivní hry, nebo dělají různé posilovací aktivity. Starší jezdci chodí většinou do posilovny a je to už více individuální.
Účastníte se mnoha závodů, pořádáte také vlastní závody v Jeseníku?
Ano, v Jeseníku se pořádají závody. Zatím bohužel jen menšího charakteru, jako je Moravská liga. Pro větší závody nemáme trať uzpůsobenou, ale věřím, že i na tomto do budoucna můžeme všichni společně zapracovat.
Pro pořádání závodů je důležitá kvalitní trať. Na té pracujete především vlastními silami spolu s rodiči. Jak důležité je, že má klub v rodičích takovou podporu?
Bez rodičů by to samozřejmě nešlo. Pokud mají děti trénovat, tak rodiče se musí starat o dráhu a samozřejmě bez jejich pomoci a zapálení by nebyly ani závody ani nadšení jezdci. A když je nadšené dítě, tak jde všechno lépe. Takže všem rodičům patří velké díky za vše, co pro bikros dělají a do budoucna dělat budou.
Snad všechny kluby bojovali poslední dva roky s následky pandemie covidu-19. Jak toto období dopadlo na váš klub?
Během pandemie to bylo určitě náročné pro všechny. Společné tréninky být nemohli, ani venku, ani v tělocvičně. S tím souviselo i různé přesouvání a rušení závodů, takže se o dost cenných zkušeností přišlo. Ale bikros je sport individuální, takže kdo chtěl, mohl na kolo vyrazit sám, nebo si doma dělat individuální aktivity. Což není totéž jako jezdit ve skupině lidí, ale v tomhle směru jsme nebyli úplně uzavřeni oproti jiným pouze kolektivním sportům.
Kromě bikrosu lze kola BMX využít také u freestylových disciplín, tedy od loňského roku také v nové skateparku. Věnují se vaši svěřenci také těmto disciplínám?
Přímo freestylu na kole asi ne, ale spousta mladých kluků jezdí na speciálních koloběžkách a do skateparku si občas zajdou zajezdit.
V posledních letech jsou velmi populární Rychlebské stezky, kde se dá najít spousta obdobných prvků jako u bikrosu. Zajedete si vy osobně někdy na tyto stezky?
Rychlebské stezky jsou velmi dobrý počin, hlavně zábavný, kde si každý najde svoje. I já osobně jsem tam několikrát byl, ještě se tam určitě párkrát vyrazit chystám. Každý rok tam roste spoustu nových věcí a jako doplněk k bikrosu je to skvělé.
Co byste závěrem vzkázal jesenickým fanoušků bikrosu?
Chtěl bych vzkázat asi jediné. Klidně přijďte, je jedno co máte za kolo, čím víc nás bude, tím bude větší sranda. A hlavně se naučíte ovládat velmi dobře své kolo a dovednosti získané na dráze budete moct zužitkovat i v jiných disciplínách.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
Další informace o klubu na bmx-jesenik.webnode.cz.
