Veronika Trunečková byla na jaře vybrána jako jediná účastnice z Česka, aby strávila léto v USA v rámci programu Benjamin Franklin Transatlantic Fellowship (BFTF). O tom, jak léto probíhalo, jaké zkušenosti si odnesla či jak na ni zapůsobily Spojené státy, jsme si povídali v našem rozhovoru.
Veroniko, co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla přihlásit do programu BFTF?
Prvním impulsem pro mě bylo setkání s absolventem tohoto programu Janem Barvou, který mi program doporučil. Zároveň jsem vždycky ráda poznávala nové země i lidi z jiných kultur a lákalo mě studium v zahraničí. BFTF pro mě bylo ideální kombinací, nabízí totiž nejen měsíc na univerzitě v USA zadarmo, ale hlavně možnost potkat vrstevníky z celé Evropy a Spojených států a společně přemýšlet o tématech, která mě zajímají: demokracie, mezinárodní vztahy a aktivní zapojení mladých.
Jak probíhal samotný výběrový proces a jaké to bylo být jedinou zástupkyní Česka?
Výběrový proces byl pořádaný americkou ambasádou a probíhal ve více kolech. Součástí byla třeba motivační esej, pohovor v angličtině, skvělé akademické výsledky, doporučující dopis. Posuzovaly se i naše dosavadní aktivity mimo školu. Upřímně jsem na začátku moc nevěřila, že by to vůbec mohlo vyjít, takže když po pár dnech přišlo finální rozhodnutí o přijetí, byla jsem opravdu nadšená. Dokonce mi to rodiče zpočátku ani nemohli uvěřit! To, že jsem byla jedinou účastnicí z Česka, jsem brala jako velkou čest i závazek. Mohla jsem tak sdílet naši kulturu a zároveň poznávat ty další. Myslím si, že tento zážitek mi dal mnoho věcí, které bych se doma jen tak nenaučila.
Hodně jsem se posunula v komunikaci v angličtině, v prezentování vlastních názorů a v odvaze být sama sebou. A v neposlední řadě jsem získala kontakty a přátele po celém světě, což beru jako obrovské obohacení do budoucna. Mapu světa už nikdy neuvidím stejně - teď je plná tváří, příběhů a přátelství bez hranic.
Život v USA je v mnoha věcech jiný než v Evropě. Jak jste vnímala tento rozdíl vy?
První, co mě zaujalo, byla obrovská otevřenost a přátelskost lidí. Všichni se chtěli hned bavit, ptali se na můj příběh, na Českou republiku. Zároveň jsem vnímala, že je tam všechno větší – od porcí jídla přes univerzitní kampus až po vzdálenosti mezi městy. Ale co mě asi nejvíc oslovilo, byla různorodost. Potkávala jsem lidi z odlišných prostředí, kultur i názorů a pořád jsme dokázali najít společnou řeč.
Můžete nám přiblížit, jak vypadalo léto na Purdue University? Jakými aktivitami či projekty jste se zabývali?
Bylo to hodně intenzivní. První tři týdny byly akademicky zaměřené, chodili jsme na přednášky odborníků třeba o historii a politice USA, workshopy o leadershipu, právu a diplomacii a mnoho dalších. Všechny teoretické znalosti jsme pak uplatňovali v praxi, např. skrz debaty nebo skupinové projekty, kdy jsme řešili konkrétní společenské výzvy. Jeden z nejzajímavějších momentů byl, když jsme před nejvyššími soudci státu Indiana prezentovali naši skupinovou esej o nároku na soukromí a byli jsme přitom důkladně „grilováni“ otázkami a připomínkami. Protože každý z nás pocházel z jiné země, byla to skvělá příležitost obohatit se navzájem o nové pohledy a zkušenosti.
O víkendech jsme vždy jezdili na výlety, třeba do Chicaga nebo Philadelphie, a celý poslední týden jsme strávili ve Washingtonu, D.C. na univerzitě Georgetown. Součástí programu bylo také deset dní s hostitelskou rodinou, dobrovolnická práce a spousta kulturních aktivit. Každý den byl zkrátka úplně jiný a nezapomenutelný.
Co vás v rámci programu nejvíc zaujalo nebo překvapilo?
Překvapilo mě, jak rychle jsme si vytvořili silnou komunitu. Byli jsme skupina padesáti dvou mladých lidí z celé Evropy a Ameriky a během pár dní jsme se cítili jako opravdoví přátelé. Fascinovalo mě také, jak Američané dokážou mluvit o svých názorech velmi sebevědomě – myslím, že to je důležitá schopnost a často právě díky ní vznikaly ty nejzajímavější diskuze.
Máte díky této zkušenosti nějaké další plány či sny do budoucna?
Určitě mě to utvrdilo v tom, že chci jednou studovat nebo pracovat i v zahraničí. Baví mě propojovat lidi a hledat způsoby, jak mladí mohou pozitivně ovlivňovat dění kolem sebe. Takže bych chtěla dál zkoušet nové projekty a třeba se jednou vrátit do USA na delší dobu.
Co byste poradila ostatním studentům, kteří by chtěli podobnou příležitost využít?
Nebojte se přihlásit, i když máte pocit, že nejste dost dobří. Já ho měla taky. Organizátoři většinou hledají rozmanité osobnosti, ne „dokonalé studenty“. Buďte autentičtí, ukažte, co vás doopravdy baví a v čem jste dobří, a nenechte se odradit neúspěchem. Každá přihláška je nová příležitost se něco zajímavého naučit nebo něco prožít, a to za to stojí. A nebojte se vykročit ze své komfortní zóny, právě za ní začínají ty největší příběhy.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
Benjamin Franklin Transatlantic Fellowship je čtyřtýdenní program amerického Ministerstva zahraničí pro evropské středoškoláky, který se zaměřuje na globální otázky, diplomacii a občanskou angažovanost. Studenti se setkávají se svými americkými vrstevníky na univerzitě v USA a účastní se přednášek, workshopů, komunitních projektů a pobytu v amerických rodinách s cílem posílit transatlantické vztahy a sdílené hodnoty.
