Jako již tradičně patřil poslední lednový den školákům, kteří dostali pololetní vysvědčení. Pro prvňáčky, kteří nastoupili v září do školy, je to ale o to výjimečnější, protože je to jejich první vysvědčení. Jaký byl tento den a celý půl rok v jesenické základní škole? Na to a mnohé další jsme se zeptali ředitele školy Dominika Liberdy, třídní učitelky Dagmar Bury a žáka první třídy Vojty Kurečky.
Vojto, jak se ti líbí ve škole?
Líbí se mi tam hodně. A líbí se mi taky moc v družině, tam si můžeme hrát a poslouchat písničky.
Co tě nejvíc baví za předměty?
Písanka, matika a slabikář.
Těšil ses na své první vysvědčení?
Těšil jsem se, protože za samé jedničky jsem měl slíbené Pokémony i s albem.
A podařilo se?
Joo (směje se).
Paní učitelko, jak proběhl slavnostní den, kdy jste dětem předala jejich první vysvědčení?
Tento významný den jsme opravdu celý pojali jako slavnostní. Děti přišly do školy svátečně oblečené a čekal je netradiční program. V úvodu jsme si vysvětlili význam hodnocení a známek. Následovaly společné hry. V rámci komunitního kruhu proběhlo hodnocení a sebehodnocení práce za první pololetí. Žáci měli možnost sami zhodnotit svůj pokrok a říct, co se jim ve škole povedlo. Na památku a zdokumentování tohoto dne jsem pro děti připravila legrační fotokoutek, který děti hodně pobavil. Na závěr jsem dětem předala jejich první vysvědčení s poděkováním za zvládnutou dosavadní práci. Z dětí se staly počtáři, čtenáři, písaři, zpěváci, tanečníci, výtvarníci, tvůrci, a hlavně lidé se svým názorem, smyslem pro spolupráci, spravedlnost, vzájemnou pomoc. To jsou všechno naše první společné úspěchy… Jsem ráda, jakou z mé třídy cítím atmosféru.
Jak zvládly děti přechod z mateřské školy do základní?
Děti v mé třídě zvládly přechod ze školky do školy bez větších problémů. Děti byly velmi dobře připravené a do školy se těšily. Tady patří poděkování všem pedagogům z mateřských školek.
Po několika letech to byl první začátek školního roku, který nebyl ovlivněn covidem. Jak vnímáte návrat k „normálním časům“?
Jsem moc ráda, zejména za samotné děti a jejich rodiče, že školní rok probíhá standardně v prezenční formě a bez jakýchkoliv opatření. Pro všechny děti, zejména ty školou povinné, je důležitý čas strávený se svými vrstevníky.
Pane řediteli, během pandemie se mluvilo o tom, že možná vznikne tzv. covidová generace dětí, která bude těžko dohánět dva roky, které provázela četná omezení výuky. Dokázaly se děti postupně vrátit za poslední rok do starých kolejí? Nebo to bude běh na delší trať?
Nemyslím si, že bychom měli pro tuto generaci dětí předjímat nějakou neúspěšnou budoucnost. Bavíme-li se o školním prostředí, bylo (a u některých žáků ještě stále je) potřeba soustředit se na osvojení si základního učiva, které nebylo dostatečně upevněno. Nůžky mezi žáky se zjevně rozevřely, což klade velké nároky na práci učitelů. Kdybych měl použít příměr s kolejemi, pak bych situaci přirovnal spíše k výluce na trati, při které žáci získali i cenné neplánované zkušenosti navíc z náhradní dopravy. Do cíle je ale dovezeme. Mnohem intenzivněji jsme však zaznamenali nárůst problémového nebo rizikového chování souvisejícího s důsledky uzavření škol. Tady nás a společnost ještě nějaká práce čeká.
Věčnou otázkou je počet žáků, kteří nastoupí do školy. Letos jste otevřeli šest tříd. Máte představu, jak bude vypadat situace v dalších letech?
Ano, otevřeli jsme mimořádně pět běžných tříd a doplnili jsme jedno Montessori trojročí o žáky prvního ročníku. Ze zkušenosti víme, že se silné a slabé ročníky střídají. Příští rok proto očekáváme spíše menší počet nastupujících žáků než v tomto školním roce. Populační křivka nenaznačuje žádný výkyv, takže předpokládáme, že se nám v nejbližších letech podaří otevřít vždy tři nebo čtyři běžné první třídy.
Jedna z prvních tříd je zaměřená na montessori pedagogiku. Jak se tomuto vzdělávacímu směru daří na jesenické škole?
Připomeňme, proč jsme jako škola před čtyřmi lety otevřely program Montessori. Škola měla problém s nevyužitím kapacit a na Jesenicku byla již silná komunita rodičů, kteří své děti vzdělávali doma nebo je posílali do Montessori ve Vápenné, kde již nebyli schopni uspokojit poptávku. Vzdělávací alternativa v regionu přitom byla a je významným faktorem pro rodiny uvažující o návratu na Jesenicko. Tehdy jsme zmapovali zájem rodičů a vytvořili čtyřletou prognózu vývoje Montessori programu, která se vyplnila. Ve stávajících dvou třídách je nyní dohromady 46 dětí. Jak už to tak u změn a u nových věcí bývá, muselo si Montessori (a stále musí) své místo na slunci obhajovat. Nyní již disponujeme srovnáním s ostatními žáky a vidíme, že v klíčových ročnících se žáci v zásadních vzdělávacích výstupech potkávají. Velmi mě těší fungující spolupráce Montessori pedagogů s pedagogy na pracovišti Boženy Němcové.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
