Libuše Horsáková žije v Jeseníku už více než padesát let. Po celý profesní život pracovala jako zdravotní sestra a také nyní svůj čas věnuje lidem kolem sebe. Vede dva seniorské kluby – košíkáře a komorní posezení Na Kávičku, která vznikla hlavně proto, aby nikdo nemusel zůstávat doma sám. Setkávání, společná práce a obyčejné povídání jsou pro ni zdrojem duševní pohody.
Jak jste se ocitla v Jeseníku a máte tady nějaké oblíbené místo?
Pocházím z jižní Moravy, tatínek byl voják, takže jsme se hodně stěhovali, dvacet let jsme bydleli v Hranicích. Poté jsem pracovala jako zdravotní sestra v moderní nemocnici v Ostravě. Do Jeseníku jsem se dostala vlastně náhodou, s kamarádkami jsme jeli na dovolenou, a tam jsem se seznámila s Jeseničáky. V roce 1974 jsem se sem přestěhovala a založila tady rodinu.
Někdy to vypadá, že do Jeseníku jezdí všichni na hory. Nicméně když byly děti malé, nebyl na to čas a více jsme si to začali užívat, až když trochu vyrostly. A mně se tady líbí všechno.
Celý profesní život jste pracovala ve zdravotnictví…
Ano, v Jeseníku jsem prošla snad všechna oddělení, která existovala, včetně polikliniky. Dlouho jsem byla na interně, tam jsem pracovala i v Ostravě, takže to je srdeční oddělení.
Jak jste se dostala ke košíkářství?
Až po odchodu do důchodu, někdy v roce 2009. Najednou bylo hodně volného času, tak jsme se s děvčaty domluvily a začaly se scházet ve staré knihovně. Pamatuju si, že tam ještě bylo maňáskové divadlo pro děti. Tehdy klub vedla Katka Macháčková. Později jsme se přesunuli do klubovny v Dukelské ulici. Košíky nás opravdu začaly bavit natolik a jednou jsme byli požádáni o ukázky ručních prací na náměstí. Jenže košík se plete tři hodiny, za půl hodiny toho moc neukážete – maximálně namočíte proutky, protože se nesmí pracovat se suchými. Přesto se kolem nás začali lidé shlukovat a klub se rozrostl až na osmnáct členů, chodili i muži.
Později jste klub převzala…
Ano, nejprve jsme se scházeli každý týden. Zároveň jsem byla v Radě seniorů, kde vznikl nápad založit klub Na Kávičku. Nikdo ho ale nechtěl vést. Já jsem kávu v životě nepila, přesto jsem se nabídla, že ji klidně přijdu uvařit – a tak mi to zůstalo. Košíky dnes máme ve středu dopoledne, posezení Na Kávičku ve čtvrtek, ale jen jednou za čtrnáct dní. Slavíme narozeniny a svátky, hrajeme hry a propojujeme se také s Univerzitou třetího věku.
Jak funguje Kavárnička dnes?
Scházíme se v klubovně v Dukelské ulici. Sedíme u stolu, povídáme si u kávy nebo čaje, hrajeme společenské a nově i moderní hry, které trénují paměť. Přineseme bábovku, někdy si připijeme na svátek. Je to hlavně o tom nebýt doma sám. Chodí k nám především ženy, které zůstaly samy. Sama jsem už šestnáct let vdova, ale nechtěla jsem zůstat sedět doma. Proto chodím do kina, mám předplatné do divadla a vedu kluby.
Co je při vedení klubů nejtěžší?
Když přijde víc nových děvčat najednou a všechny potřebují pomoct. To nejde obsloužit naráz. Všechno se musí postupně vysvětlit, materiál připravit, spočítat a nachystat. Také materiál je čím dál dražší, ale je to koníček a děláme ho rády.
Vaše košíky se dostaly i za hranice…
Hodně košíků jsme vyráběli pro domovy seniorů, ale některé se dostaly i dál do světa. Moje košíky jsou dnes v Německu, Americe, Švýcarsku nebo v Polsku. Pravidelně je vozíme do Polska a Německa. Díky své rodině jsem je vezla i do Albánie, kam jsem se s dcerou také podívala. Byl to pro mě obrovský zážitek – Albánie je nádherná země. Lidé tam nemají mnoho, ale jsou neuvěřitelně pohostinní. Mají krásnou přírodu, byli jsme v horách i na jihu u moře. Navštívili jsme také hlavní město Tiranu, kde mě úplně ohromila nádherná budova z mramoru a skla.
Zdá se, že pro vás je i ve vyšším věku důležité zůstat aktivní. Jak se podle vás dá stáří prožít smysluplně?
Sedět doma budu, až nebudu moct. Akcí pro seniory je dnes hodně, někdy se dokonce překrývají. Já mám skoro každý den nějaký program – teď i v pondělí práci, Univerzitu třetího věku, kluby nebo kino pro seniory v Kině Pohoda. Setkávání s lidmi mi dává pohodu. Doma jsem sama, tady si můžeme navzájem naslouchat. Čerpám z toho duševní pohodu.
Za rozhovor děkuje Markéta Kaniová
Klub košíkářů
Menší skupina seniorů se jedenkrát za 14 dní schází při pletení košíků a dalších drobných výrobků z proutí. Jde hlavně o klidné společné setkání, sdílení zkušeností a radost z ruční práce. Zastavit se může třeba i maminka na rodičovské.
středa: 9:00 až 12:00, klubovna Dukelská ulice
Kavárnička
Neformální setkávání seniorů u kávy nebo čaje, kde nejde jen o posezení, ale hlavně o sdílení, rozhovor a pocit, že člověk není sám. Pravidelně se tu slaví narozeniny, svátky, hrají se společenské i „mozkové“ hry a účastníci se dozvídají novinky o akcích pro seniory ve městě.
čtvrtek v lichém týdnu: 13:00 až 16:00, klubovna Dukelská ulice
