Během slavnostního ceremoniálu v úterý 28. října převzal Jan Dvořák z rukou prezidenta republiky státní vyznamenání – medaili za zásluhy o stát. Jan Dvořák je učitelem na ZŠ Jeseník, skautský vůdce 9. oddílu Jeseník a zakladatel projektu Politika (nejen) pro mladé. O této aktivitě, o mladé generaci, ale i mnoha dalších tématech jsme vedli náš rozhovor.
Honzo, v roce 2018 jste stál u zrodu projektu Politika (nejen) pro mladé. Co vás k tomu vedlo?
Při studiích vysoké školy jsem došel k osobnímu přesvědčení, že část mladých lidí – tehdy mých vrstevníků – nevěnuje veřejnému dění příliš velkou pozornost. Důvodem pro to u mnohých bylo, že na to zkrátka nemají čas. Tehdy se mi v hlavě začala rodit myšlenka nenápadné platformy, která bude v prostředí mladých na Instagramu otevírat témata související s politikou, vysvětlovat složitější politické pojmy a objektivně informovat o aktuálním dění. Vše ale s cílem nabídnout pouze kvalitní a ověřené informace, které mladým pomohou vytvořit si vlastní názor, nikoli je přesvědčovat o tom „jediném správném“.
Projekt se stále rozrůstá, kolik lidí se na něm dnes podílí a na jakých aktivitách pracují?
Ano, projekt za těch sedm let urazil veliký kus cesty. Dnes je to již oficiálně zapsaný studentský spolek a na jeho aktivitách v různých formách pracuje přibližně 40 mladých lidí. Někteří vytvářejí příspěvky, jiní je poté textově a graficky editují, další se věnují přípravě a nahráváním rozhovorů se zajímavými osobnostmi ve formě podcastů, YouTube videí či otevřených debat na Discordu. Část týmu objíždí střední školy s naším edukačním workshopem Za sedmero diktaturami a pořádá akce pro mladé v „offline“ prostoru. Úžasné na tom je, že všichni na projektu pracují dobrovolně a na úkor svého volného času.
Po letošních volbách se hodně mluvilo o mladých kandidátech, kteří se dostali do Poslanecké sněmovny. V jakých tématech vnímáte významné rozdíly v postojích mladých politiků vůči těm již věkově zralejším?
Osobně mám ze zvyšujícího zastoupení mladých lidí v politických rolích velkou radost. Mladí politici totiž kladou důraz na větší otevřenost a srozumitelnost při komunikaci a mají snahu a elán do veřejného prostoru vnášet velmi důležitá témata, jakými jsou například řešení dopadů klimatické změny, dostupnost bydlení, digitalizaci či modernizaci vzdělávání. Na druhou stranu v politice, ale koneckonců úplně všude, je třeba, aby byly zastoupeny všechny generace s respektem ke zkušenostem, nadhledu či pro inspiraci. Takto dohromady mi to dává největší smysl.
Říká se, že mladá generace je naše budoucnost, na druhou stranu průměrný věk voliče je dnes cca 50 let, každý třetí volič pobírá důchod. Je dnes těžší prosazovat priority mladé generace?
Je logické, že politické strany se orientují podle těch, kteří chodí k volbám, na druhou stranu vnímám pozitivní trend, že mnoho politických stran si začíná důležitost a sílu mladých uvědomovat a vytvářejí své mládežnické politické organizace, moderně komunikují svá témata i na sociálních sítích nebo také nabízejí svá místa na kandidátkách mladým. To jsou určitě kroky správným směrem.
Projekt Politika (nejen) pro mladé je pro vás spíše takové hobby, vaším hlavním zaměstnáním je učitel na místní základní škole. Jak vnímáte aktivitu dětí na druhém stupni, zajímají se o dění kolem sebe?
Na škole učím převážně matematiku a tělesnou výchovu, tedy předměty, které prostor k diskuzím příliš nenabízejí. Na druhou stranu z mimo předmětového působení vnímám, že žáci jsou zvídaví a dokáží mnohdy poměrně přesně pojmenovávat věci, které jim připadají nesprávné či nespravedlivé. Naším velkým pedagogickým úkolem je vést žáky k hodnotám, jakými jsou například respekt, zodpovědnost, spolupráce a rozvíjet u nich kladný vztah k regionu, vlasti, ale i k planetě.
Aby toho nebylo málo, s mladými lidmi pracujete také jako skautský vůdce. V čem vidíte přínos skautingu pro mladé, ale i celou společnost?
Skauting v každém věku nabízí přiměřené výzvy, které člověka posouvají dál. Mladší objevují svět prostřednictvím her, starší se učí převzít odpovědnost za ostatní, rozvíjí kreativitu a budují vztahy, které často vydrží celý život. Díky tomu vyrůstají v aktivní a všestranné osobnosti, které obstojí úplně kdekoli.
Vraťme se ještě k politice. Váš dědeček byl v 90. letech místostarostou města, tatínek je městským zastupitelem. Neláká vás se do politického dění zapojit i takto?
Po dobu, co jsem působil v projektu, jsem si chtěl udržet od praktické politiky odstup, a tedy mě to ani nelákalo. Koneckonců ani stanovy spolku nedovolují, aby některý z členů byl, byť jen členem nějaké politické strany. Dnes již v projektu přímo zapojen nejsem a situace se pomalu možná mění. Pokud mi to někde bude dávat smysl a bude i poptávka, určitě to zvážím.
Co byste závěrem vzkázal našim čtenářům?
Velmi si vážím všech osobních či zprostředkovaných gratulací a mnohokrát za ně děkuji. Je to pro mě skutečně veliká čest. Jsem hrdý, že mohu být součástí Jesenicka, protože zde žijí lidé skromní, pracovití a vždy ochotni pomoci.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
