Tomáš Cenek je talentovaný běžec na lyžích, který i přes svůj nízký věk již reprezentoval Slovensko na nejvyšší úrovni, včetně Zimních olympijských her 2026 v Miláně a Cortině. Jaké byly jeho začátky na jesenických kopcích či jaké jsou jeho plány do budoucna? To se dozvíte v našem rozhovoru.
Tomáši, vaše běžkařské začátky jsou spjaté s klubem Fenix Ski Team Jeseník. Jak na tyto začátky vzpomínáte?
Na své začátky v Jeseníku vzpomínám velmi kladně. Poznal jsem spoustu kamarádů a získal jsem zážitky na celý život. Prošel jsem v dětství všeobecnou sportovní přípravou, to byl základ pro moji další kariéru. Hlavně mě sportování od malička bavilo a stále baví a za to patří velké díky zejména mému prvnímu dlouholetému trenérovi Marku Fellnerovi.
Přestože pocházíte z Jesenicka a bydlíte stále tady, reprezentujete Slovensko. Můžete čtenářům přiblížit, jak k této spolupráci došlo a co pro vás znamená závodit v barvách našich sousedů?
Můžu závodit za Slovensko, protože moje maminka je Slovenka. Výběr ale vůbec nebyl jednoduchý. Po důkladném zvažování, jakou zemi budu reprezentovat, nakonec převážila ve prospěch Slovenska zejména skutečnost, že Slovensko reprezentuje i můj starší bratr Jáchym.
Od dob Kateřiny Neumannové či Lukáše Bauera se běžecké lyžování hodně změnilo, vy jste příkladem nového odvětví tzv. sprinterů, tedy závodů na krátkých tratích. Jaká mají specifika oproti závodům na delších tratích?
Sprint je krátká trať většinou na vzdálenost 1 až 1,5 kilometru v časovém intervalu 2,5 až 3,5 minuty. Závodník nejdříve musí projít kvalifikací. Třicet nejlepších postupuje do rozjížděk. Závodník se postupně přes čtvrtfinále a semifinále propracuje do vytouženého finále. Tam se teprve bojuje o medaile. V jedné rozjížďce proti sobě jede šest sportovců, takže to bývá napínavý souboj až do úplného konce. Mě osobně sprint baví, protože mám rád rychlost a kontakt s ostatními. Důležitá je i taktika.
V únoru jste se zúčastnil olympijský her v Itálii, což je velký úspěch ve vašem ještě juniorském věku. Jak hodnotíte své výkony při vašich třech startech?
Mé působení na Olympijských hrách hodnotím s odstupem času mnohem pozitivněji, než jsem to vnímal přímo v Itálii. S něčím jsem spokojen, ale v některých disciplínách vím, že jsem měl na víc a je potřeba ještě hodně věcí dále pilovat. Mým nejlepším individuálním výsledkem bylo padesáté osmé místo ve sprintu klasickou technikou. Dále jsem byl devadesátý na desetikilometrové trati volnou technikou. Nejlepším umístěním bylo dvacáté místo v teamsprintu volnou technikou, které jsem získal spolu s mým kolegou Peterem Hindsem.
Olympiáda, to není pouze sport, ale zážitek také kulturní, společenský. Co si z této akce odnášíte?
Určitě si z Itálie odnáším spousty neskutečných zážitků. Patří mezi ně zahajovací ceremoniál. Nebo pocit, že jsem byl očitým svědkem významného historického milníku, kdy jediný běžec na lyžích, konkrétně Johannes Hoesflot Klaebo vyhrál 6 zlatých olympijských medailí ve všech šesti disciplínách běžeckého lyžování. Zapsal se do historie jako první, kdo to dokázal a zároveň se stal nejúspěšnějším olympionikem zimních her v historii. Mým soukromým největším zážitkem byl určitě dojezd mého desetikilometrového závodu, když mi v cílové rovince, kde jsem dojížděl závodníka před sebou, fandil celý stadion a já zažil tu pravou olympijskou atmosféru.
Účastí na OH jste si splnil jeden z vašich cílů, máte do dalších let ještě jiné sportovní cíle?
Po Olympiádě jsem závodil i na Mistrovství světa juniorů, které se konalo v norském Lillehammeru. To se koná každý rok, takže mistrovství světa juniorů je pro mě hlavním cílem i v další sezóně, kdy budu juniorem druhým a posledním rokem. Také bych se rád někdy podíval i na mistrovství světa a univerziádu. Jedním očkem už také pokukuji i po olympiádě ve Francii, ale to je ještě ve hvězdách.
Život ale není pouze sport a vy nezapomínáte ani na vzdělání. Letos vás čeká maturita a co po ní? Už máte nějaké plány?
Ano, teď na jaře maturuji na jesenickém gymnáziu. Velký dík patří, samozřejmě, všem mým učitelům, kteří mi tolerovali moje dlouhé nepřítomnosti ve škole z důvodu sportovní přípravy, zejména pak třídnímu učiteli Jiřímu Pavelkovi, který s mojí třídou prožil posledních osm let. Po maturitě bych se rád dostal na FTVS Univerzity Karlovy v Praze na obor trenérství, což by mi umožnilo dále se naplno věnovat běžeckému lyžování.
Co byste vzkázal vašim následovníkům, kteří by se chtěli také jednou dostat do vrcholového sportu?
Chtěl bych jim vzkázat, že sport má v první řadě přinášet radost. A nezapomeňte, že kdo nesvačí, ten nestačí, takže při tréninku je potřeba pořádně pít a mít s sebou něco pro doplnění energie.
Máte na závěr tip pro naše čtenáře, kde se chodíte v Jeseníkách nejraději sklouznout v zimě?
Když jsem v zimě doma, s oblibou vyrážím do Petříkova, z něj pak na běžkách na Paprsek. Pokud je zima, kdy není nouze o sníh, je to místo, které mám nejraději. Stopy jsou vždy upravené a člověk tam může jezdit celé hodiny bez toho, aby jel po stejné trase dvakrát. Když už je tepleji, jezdívám na lyže na moravský ledovec. Tuto přezdívku si vysloužil Praděd, kde sníh bývá nejdéle.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
