Pražské Arcibiskupství hostilo druhý ročník udílení ocenění Charitní sestra roku 2025 – Cena Qualitas Optima. Cenu za mimořádný přínos pro charitní zdravotní službu obdržela také Radka Trunečková z Charity Jeseník. O tom, co její práce obnáší, jsme si povídali v našem rozhovoru.
Paní Trunečková, v loňském roce jste převzala prestižní cenu Charitní sestra roku 2025. Co pro Vás toto uznání za mimořádný přínos znamená?
Vážím si toho, že si všimli. Když pracujete na Jesenicku, daleko od jakýchkoliv center, a ještě za horami, které málokdo chce přejíždět, myslíte si, že naše práce je jen malinkatým zrnkem a je pro mnohé neviditelná. Sami nemocní nejsou v kontaktu s okolím a jejich příběhy, to už vůbec nejsou veselá témata, o kterých by se daly psát informace do světa. To, že mou práci někdo viděl, považuji za vzácné a svědčí to o citlivosti společnosti zviditelnit nelehká, ale tolik v určitém období života potřebná povolání.
Začínala jste jako sestra na interně, co vás přivedlo do Charity Jeseník?
Věřím, že vše má svůj správný čas. Čas získávat praxi v nemocnici, čas na vlastní děti a čas zhmotnit myšlenku, která může být důležitá pro více lidí. Ona myšlenka byla ta, že spousta lidí má přání umřít doma, ale nedaří se jim to vyplnit. Takže šlo asi o postupnou formaci z každého úmrtí v nemocnici, protože do Charity Jeseník jsem vstupovala před osmi lety do paliativní péče s myšlenkou tato přání pomoci vyplnit.
Charita se věnuje i těm nejtěžším případům v domácím prostředí. Jak náročné je pro váš tým plnit tuto roli?
Nejtěžší a nejnáročnější je to především pro toho člověka, který se v ten nejtěžší případ promění. Úlohou týmu je vždy respekt k životu a přání nemocného. Nejhorší by bylo si představit, že bychom je v tom nechali samotné nebo bychom našli důvod do jejich životního příběhu vůbec nevstoupit. Čím těžší případ, tím větší výzva ke zvládnutí a vždy si všichni zúčastnění zaslouží obdiv za odvahu volby zůstat doma.
Kde v situacích, kdy doprovázíte umírajícího, hledáte momenty, které Vás profesně i lidsky naplňují a dávají vám sílu pokračovat?
Toto je velmi individuální. Pokud mohu mluvit za sebe, jsem orientovaná v paliativní péči na život a tady a teď. Pracuji s omezeným časem a vím, že ho mám málo. Pokud mám hledat momenty, které jsou přenádherné a velmi intimní, jsou to slova vyjádření díků za společnou lásku, za společné chvíle, život, slova odpuštění nebo smíření vztahů. Jako průvodce odpovídám na otázky, přináším podněty a ponechávám svobodu každého.
I přes svou roli v kanceláři se stále vracíte do terénu jako záskok za kolegyně. Je to pro vás, jako vedoucího pracovníka, důležité – neztratit kontakt s klienty?
Je to pro mě důležité lidsky, role vedoucího v tom nehraje roli. Tím, že se snažíme práci plánovat, tak je asi pro mě jednodušší vyjet k případu, který tzv. nepočká. Nyní, když se dlouhodobě potýkáme s nedostatkem zkušených zdravotních sester na Jesenicku, se má účast na péči v terénu stává spíše nutností.
V případě, že by chtěl někdo vaši službu využít, na koho se může obrátit? A jak vlastně péče probíhá?
O domácí zdravotní péči, která je plně hrazená ze zdravotního pojištění, rozhoduje ošetřující obvodní lékař nebo lékař specialista. Péče probíhá individuálně od přijetí do péče až po vlastní plán péče dle zdravotního problému, který se musí řešit. Rozhodujícím aspektem je profit nemocného, když zůstane ve vlastním prostředí, ať už je důvodem léčebný režim, nebo obtížná chůze. Tak může být klientem třeba jen jednou nebo dvakrát ročně z důvodu odběru ke kontrole zdravotního stavu, nebo můžete být klientem 14 dní, pokud potřebujete sérii léčebných injekcí. Další typický klient je s nějakým druhem bércových vředů, to už je ale dlouhodobější záležitost. Nebo máte v rámci onkologického onemocnění speciální vstup do cévního řečiště a tady jsou naše zdravotní služby velmi přínosné, neboť nemusí kvůli ošetření až na onkologické centrum.
Vaše práce je velmi náročná, především po psychické stránce. Jak odpočíváte? Co děláte pro to, abyste dala odpočinout své mysli?
Po psychické únavě se nabízí aktivní odpočinková relaxace, a tím jsou dlouhé procházky se psem. To je taková denní očista mysli. Pak mi pomáhá na něco se těšit. Mám ráda divadlo, saunu, dobrý koncert, výlet, to jsou akce plánované přes rok. Ráda žiji své role. Jako máma připravím něco dobrého, jako babička si ráda užiji vnučky, jako dcera věnuji čas svým rodičům, i to mi přináší odpočinek a příjemnou změnu do běžného dne.
Za rozhovor děkuje Jan Mrosek
